Je vám třicet a víc? Máte knír, fousy a pořádnou srst po těle? Chutná vám dobré jídlo a je to na vás znát? Pokud jste odpověděli alespoň na dvě z předchozích otázek ano, zajděte si do nějakého gay klubu, schválně jak se tam budete cítit. Dobře snad jen v případě, že se zrovna chystáte ulovit nějakého zajíčka. Ale i tak se tam na vás nejspíš budou koukat jako na ošklivou archeologickou vykopávku. A pokud ne, bude to mít možná pozadí přetvářky s vidinou vašeho "oškubání". Co tedy pořádným chlapům zbývá? Založit si vlastní klub, na jehož půdě nebude normou vyzáblý holý zajíček, ale právě pořádný kus chlapa v nejlepších letech. O tom právě jsou medvědí kluby. Rozhodně to nejsou spolky uzavřené jen pro lidi splňující technické parametry kategorie "medvěd". Může sem přijít určitě i ten zajíc, vždyť nejeden medvěd je spíš medvědí taťka, který k sobě potřebuje malé medvídě. Ale takový zajíc musí respektovat "medvěda" takového, jaký je. Ve světě už vznikají takové kluby řadu let, ale v Čechách i dlouho po sametové revoluci vládl duch hesla "mládí vpřed". Člověk by si mohl myslet, že u nás gay po dosažení určitého věku, váhy nebo osrstění prostě vymírá. To je pochopitelně hloupost.
Ve světe kluby a hospody specializované na medvědí klientelu vznikají už dávno. Je tedy třeba se ptát proč v době, kdy v Česku gay kluby vznikaly jako houby po dešti, a to i některé velmi specializované, medvědí nevznikl žádný. Odpověď je velmi jednoduchá. Nenašel se ten správný člověk, který by měl o něco takového nejen zájem, ale i dostatek energie a pevné vůle uvést medvědí klub v život. Museli jsme si počkat až do roku 1999. Tehdy se dva medvědi rozhodli, že je třeba na této situaci něco změnit. Pavel (Ljr) a Petr (Karpatian) začali pozvolna křesat první jiskřičky medvědího života v Čechách a na Moravě. Prostřednictvím inzerátů v našich periodikách oslovili příslušnou část naší komunity a na podzim svolali první setkání českých medvědů pod hlavičkou Czech Bears. První setkání se uskutečnilo 9.října 1999 v tehdejším sídle Fajn baru na pražských Vinohradech. Zúčastnilo se ho přes dvacet medvědů, medvědích příznivců i zvědavců z Čech i Moravy. Zájem o setkání tedy byl, a tak bylo dohodnuto, že se setkání budou konat vždy v sobotu každých čtrnáct dnů. Jako místo českého medvědího houfování byla vybrána nedaleká restaurace Arco, která se tak stala na rok hlavním stanem českých medvědů.
Druhé setkání 23.října se už konalo tedy v Arcu. Majitelé podniku vyšli Medvědům vstříc, a tak se mohlo začínat už ve 14 hodin, tedy tři hodiny před běžným otevřením podniku. Proč už tak brzy? Bylo to s ohledem na případné mimopražské hosty. Ještě před třetí hodinou to vypadalo na krach, ale pak se přeci jen hosté začali zvolna trousit a nakonec se sešlo medvědů a příznivců téměř čtyřicet. Nešlo, a dodnes ani nejde, o žádné organizované posezení. Jde o to, aby se sešla skupina lidí, která by si potenciálně rozumět mohla. Je pak na každém, jak svůj čas využije. Zda si bude v koutku srkat své pivo a nudit se. Nebo bude alespoň pozorovat "cvrkot", nebo zda se zapojí do některého z debatních kroužků. Hned na druhém setkání nás Pavel "Ljr" potěšil zprávou z jeho návštěvy setkání evropských medvědů v Berlíně. I když jsme v té době byli ještě klubové nemluvňátko, přijala nás evropská federace medvědích klubů "Federation of European Big Men's clubs" za podmínečného člena (čili zatím bez závazků). V této době má již klub své logo, v plném provozu jsou webové stránky klubu a informační kanál prostřednictvím e-mailů a sms zpráv. Plány do budoucna ovšem naráželi na nevelkou “členskou základnu”. Bylo by určitě i mnoho dalších možností, než se jen setkávat u dobrého jídla a pití v Arcu. Jenže se ukazuje "kámen úrazu", když na prosincovém setkání jeden z nových "členů" navrhuje volejbal. Většina přítomných se ošívá. Konstatují, že nikdy nebyli sportovními hvězdami. Padl návrh, že bychom mohli spíš asistovat jako medvědí "roztleskávačky". Ani ten nevzbudil nadšení. Ale to už se přiblížil konec roku, který část Medvědů prožila právě v Arcu. Nikdo netušil, že bude nastupující rok 2000 pro medvědy velmi kritický.
První lednové setkání roku 2000 bylo bombastické. Arco zaplnilo téměř šedesát účastníků houfování. Pak už se účast vrátila k běžnému počtu kolem čtyřiceti účastníků. Aby se ale neskončilo opravdu jen u toho posedávání v hospodě, neoficiální výbor se rozhoduje připravit malý dotazník. Ten měl dát větší přehled o zájmech, cílech a představách každého z členů. Každý měl také popřemýšlel, jak pomoci při organizování klubové činnosti a jejím rozvoji. I přes tuto snahu ale odezva není téměř žádná. Pár dobrých duší se snaží a ostatní se "vezou". I stránky trpěly tím, že nenašel nikdo, kdo by přispěl nějakým textem. Neuspělo se ani se snahou uspořádat medvědí velikonoční víkend. Jako malou náhradu Méďa Jéňa navrhl jednodenní výlet za Prahu na začátku května. I když už se našli nespokojenci, kterým je prostě pohyb cizí, výlet se uskutečnil 7.května 2000 a do Brd vyrazilo 11 odvážných. V květnu ale také došlo bohužel k prvním větším problémům v Arcu, tentokrát s jedním z obsluhujících. Do prázdnin se podařilo ještě uskutečnit další výlet. Ještě se domluvila na léto možnost setkávat se i ve středu, aby nebyli ošizeni ti, kteří v létě na víkendy odjíždějí. Ale přesto účast na setkáních v týdnu i o víkendu klesala k minimu. Nakonec to došlo tak daleko, že nám bylo naznačeno, že nám nebudou v Arcu rezervovat prostory. I když, otevřeně řečeno, neměli jsme pocit, že bychom někomu blokovali místa. Ještě v září se medvědi trošku vzpamatovali, ale to už byla jen taková poslední vlna. Přestali fungovat webové stránky, do Arca chodilo minimum lidí a tím posledním symbolickým hřebíkem do rakve Českých Medvědů bylo definitivní uzavření restaurační části Arca. Dnes už můžeme na příjemné prostory a skvělou Martinovu kuchyni jen nostalgicky vzpomínat.
To je těžká otázka. Zase jsme u "tahounů". Ten největší organizační tahoun byl totiž odeslán na několik let služebně do zahraničí, druhý tahoun trošku ztratil zájem a navíc ho zavalila jeho vlastní práce. Nebyl tedy nikdo, kdo by dal setkáním nějaký řád. A tak jen ze setrvačnosti pár jedinců ze "zdravého jádra" mělo snahu začít tradici medvědích setkání v nějakém jiném pražském podniku. Párkrát jsme zkusili setkání v baru Piáno, abychom nakonec přesedlali k Rudolfovi. Ale nikdy už to nemělo formu té organizované neorganizovanosti jako v Arcu. Jediné, co vlastně fungovalo dál, byly medvědí výlety. Těch se do konce roku 2001 uskutečnilo čtrnáct. U Rudolfa se medvědi setkávali vlastně jen náhodně a nebo po předchozí domluvě. Až na konci roku 2001 se zdálo, že už se zase začíná blýskat na lepší medvědí časy. Někdy se může stát, že není větší parta příčinou vzniku partnerského vztahu, ale je tomu právě naopak. A tak když se dávali dohromady Vlasta (Medvěd68) s Ríšou (VousášXXL), jejich aktivita rozproudila život v "medvědinci", klubu Medvědi a chlupáči na portálu Quick. Od virtuální reality nebylo daleko k pokusu o skutečný život medvědího klubu, dokonce ve spolupráci s jedním ze zakladatelů Czech Bears. Netrvalo dlouho a 15.prosince 2001 se uskutečnila ustavující schůze klubu Czech Bears II. Plány byly veliké, o to větší, když nám majitel slíbil, že "... po Novém roce podnik nepoznáme, klub bude přebudován, probourá se do dalších prostor a nově vzniklý salonek bude pro medvědy a objednané akce ...". Zavzpomínali jsme na začátky medvědího klubu a jsme se shodli na tom, že budeme co nejdříve setkání opakovat. S tímhle předsevzetím čeští medvědi vstupovali do roku 2002. Jenže ... Ze slibů na klubovnu u Rudolfa nebylo nic. "Tahouni" zjistili, že na to tahounství vlastně nemají čas. I práce na obnovených stránkách nepokračovala a nakonec jsme přišli i o doménu. Ze všeho nakonec zbylo jen virtuální houfování na Quicku, nepravidelné předem domluvené setkávání u Rudolfa a medvědí výlety.
Výlety nikdy nebyly jen medvědí, i když jim tak říkáme. Je to tím, že velká část medvědů je mírně lenivých. Od počátku to bylo spíš o všem otevřené partě lidí, kterým je spolu fajn. Parta výletníků byla opravdu dobrá, a měli jsme chuť scházet se nejen na výletech. Hledali jsme tedy nějaký vhodný podnik. Na Smíchově se v té době otevřela nová hospůdka U Brouka. Nešlo o gay podnik, to by se kluci neuživili. Ale rozhodně jsme tam byli vítaní. Nejprve jsme se začali ve středu scházet hlavně my, výletníci. Postupně se ale přidávalo čím dál víc lidí, až z toho byly regulérní medvědí srazy. Účast bývala proměnlivá, někdy nás bylo patnáct, jindy třeba třicet a zabrali jsme skoro celou hospodu. Místní si na naše středy zvykli, nebyly tedy žádné problémy. Potěšující bylo, že srazy začaly mít svůj ohlas i ve světě. Jako součást pořádání výletů a srazů vznikly posléze i tyto webové stránky, po kterých právě bloudíte. Měl jsme své důvody, proč nepokračovat s původním názvem Czech Bears, začal jsem tedy neformální klub prezentovat pod názvem CZ Medvědi a zpracoval jsem i nové logo. Abychom se mohli sejít alespoň někdy se svými mimopražskými internetovými kamarády, začali jsme po dohodě s majiteli dvakrát do roka pořádat v sobotu takzvané výroční srazy. Prvního se zúčastnilo padesát, druhého pak už dokonce šedesát medvědů a medvědích přátel. Úspěšný byl také druhý český medvědí Silvestr, který jsme v roce 2003 pod naší hlavičkou U Brouka uspořádali. S tím, jak klesala obliba Rudolfa, rostla účast na setkáních u Brouka. O získání naší přízně pak projevil zájem další pražský klub, Cannes. Měli jsme se tu scházet jednou za měsíc v sobotu. Na první párty byla účast poměrně hojná, ale podnik většinu medvědů nijak nezaujal (spíš naopak) a tak účast rychle klesala a nakonec se tato setkání zrušila. Vypadalo to, že medvědí život v Česku poplyne klidným životem. Ale nic není tak jednoduché.
V květnu 2005 se otevírá nový klub U Střelce. Po dlouhé době klub, kde prostředí vyhovovalo právě té střední a starší generaci, která našla útočiště na medvědích setkáních U Brouka. A navíc gay hospoda otevřená sedm dnů v týdnu tak dlouho, dokud hosti vydrží. A tak pozvolna začal odliv lidí od Brouka. Nejdřív zvolna, pak čím dál výrazněji klesal počet středečních medvědích hostů. Výjimkou byly pololetní výroční srazy, kde účast měla rostoucí tendenci, stejně jako na medvědích Silvestrech. Kritického stavu dosáhla účast na jaře 2006. Ve snaze zachovat v Praze konkrétní místo a termín medvědích setkání jsem dal na slib většiny, že ke Střelci budou chodit. Že je to v centru. S velkým poděkováním za pohostinství jsme se tak po čtyřech letech stěhovali ze Smíchova do Žitné ulice. Počátky vypadaly dobře, ale časem se ukázalo, kolik lidí chodilo na medvědí středy kvůli Medvědům a kolik jen proto, že v té době lepší možnost k setkání nebyla. Ta druhá skupina, bohužel početnější, ke Střelci chodí, ale jindy. A tak medvědí středy zvolna skomírají. Je tu tedy zase otázka: přežijeme rok 2007.
Ale abych jenom nebručel, období přineslo i velká pozitiva. Po neúspěšném pokusu v Brně se již značně úspěšněji sestavila medvědí sekce v Olomouci a posléze i v Ústí nad Labem. Prostě se tam našli tahouni, kteří měli sílu dokopat medvědy k nějaké činnosti, ať už setkávání v hospůdce nebo výletům. Stejně tak se začalo dařit výročním setkáním, medvědincům. Účast už dosáhla obsaditelnosti klubu, o počtu míst k sezení ani nemluvě. Osmého srazu se zúčastnilo přes sto dvacet lidí. A tento sraz také přinesl novinky v podobě doprovodných akcí, v tomto případě sauny a medvědího trička vydaného ke srazu. Rok 2006 přinesl také vznik prvního ryze českého serveru medvědích profilů me2di.net a první větší mimopražskou akci, medvědí Silvestr v Olomouci pod záštitou tamní sekce.
A s jakou statistikou končili CZ-Medvědi rok 2006? 3 místa pravidelných setkání, 62 výletů, z toho 3 vícedenní a 3 zahraniční, 8 výročních medvědinců a 4 medvědí Silvestry. Tak jen doufám, že tohle není konečné zúčtování. I kdyby snad pro nezájem skončili pražské medvědí středy, medvědí život snad v Česku neskončí.
Článek vyjadřuje můj osobní pohled a nemusíte se mnou souhlasit.
©2006 Méďa Jéňa