Českým Středohořím II.
Kojetice - Němčí - Čeřeniště - Varhošť - Lbín - Skalice - Pokratice - Litoměřice
sobota 12.dubna 2008
Na první výlet roku 2008 nás od ústeckého hlavního nádraží vyráželo šestnáct. Městský autobus nám ušetřil výstup nad údolí Labe, i když došlo k malé logistické chybě. Kdybychom vystoupili již cestou v Nové Vsi, ušetřili bychom si ještě větší výškový rozdíl, na konečnou v Kojeticích je to zase z kopce, takže jsme trošku ztratili dosaženou výšku, navíc cesta z Kojetic pod Vysoký Ostrý byla po zimě trošku rozbahněná. Ale zvládli jsme to a pak už nás čekala, i když místy do kopce, přeci jen cesta pohodlnější cesta po hřebeni východní části Českého Středohoří.
Pod Širokým vrchem jsme si dali svačinku z vlastních zásob, o kus dál se pokochali plantáží rozkvetlých bledulí a už jsme míjeli nejvýše položenou obec v Českém Středohoří, vesničku Němčí (620 m/m). Další vesničkou bylo Čeřeniště, vesnice s několika roubenými chalupami a s novorokokovým kostelíkem z roku 1936. Odtud jsme pokračovali po silničce na parkoviště pod vrcholem Varhoště (639 m/m), na který jsme nakonec vyfuněli.
Na vrcholu se vystřídaly celkem tři vyhlídkové věže. Nejstarší z nich byla postavena roku 1891, mezi pěti dubů byla umístěna vyhlídková plošina se schodištěm. V roce 1902 byla z bezpečnostních důvodů stržena. V roce 1927 byla zbudována další rozhledna, ta měla být již kamenná, ale z finančních důvodů vznikl kompromis čtyřmetrového kamenného základu s 10 m vysokou dřevěnou konstrukcí. Dřevěná část musela být v roce 1970 opět z bezpečnostních důvodů stržena. V roce 1973 pak byla nahrazena 12 metrů vysokou a 13 tun vážící ocelová rozhledna o třech vyhlídkových plošinách s centrálním nosným válcovým pilířem, kterou na vrchol do původního kamenného soklu usadil vrtulník. Rozhledna poskytuje jeden z nejkrásnějších rozhledů v Českém Středohoří.
Z Varhoště jsme vyrazili přes hřebínek Homolka do vesničky Lbín, kde jsme narazili na moc příjemnou hospůdku. Trošku šok jsme zažili na konci vesnice, kde na jedné zahradě měli sádrové jeleny, divočáky, veverky, ježky, muchomůrky ... no prostě děs běs a vrchol nevkusu. Pod Bílými stráněmi podél vzorově meandrujícího potůčku jsme se zvolna blížili do Litoměřic, odkud už nás čekala cesta domů.
© 2008 Méďa Jéňa