Když jsem si v létě dělal pořádek v CD s různými zálohami, objevil jsem pár textů, které se vztahují k mladším létům českým medvědů. Některé mi přišly docela vtipné, proto jsem se rozhodl pro jejich oprášení. Následující text je z roku 2004. Upozorňuji důrazně, že vzhledem ke stáří textu dnes již některé informace neplatí!!! Méďa Jéňa
Babička jede motorákem, sedí v koutě na šestisedačce. Protože je všude plno, přisedne si k ní parta narostlých chlapů; takových, kteří by dokázali hravě zrýpat zahradu a ještě při tom dělat vtipy. Babičce je v takové společnosti velice dobře, i zaposlouchá se do rozhovoru těch mužských – jistě si povídají o ženských a flámování. Ale ouha! Oni si vyměňují recepty na knedlíky! Dohadují se, kolik se má dát mouky, vajec, jak dlouho vařit ... Babička nevěří svým uším. Dokonce po sobě myjí i nádobí! Nakupují a doma uklízejí! A teď jedou střízliví na výlet! Sákryš, to jsou kabrňáci! Babička se s nimi při odchodu z kupé rozloučí obdivným úsměvem. Vždyť jsou to chlapi jako medvědi a vyhledávají domácí práce – závidím jejich manželkám!
Ano, babičko, byli to medvědi, a dokonce CZ-MEDVĚDI. Udělala jste záslužný čin, že jste si k nim přisedla i na zpáteční cestě a radila jste jim s vařením. Kdybyste tušila, co však v tomto případě znamená být medvědem!
Honza alias Méďa Jéňa se směje této historce z cesty na Český Šternberk, usrkává ze svého vinného střiku a vypráví jednu veselou historku za druhou. "Mezi Medvědy mě přivedl kamarád," prozrazuje. "V roce 1999 se dali dohromady dva medvědi, kteří si řekli, že v republice nic pro medvědy není, a přitom v zahraničí jsou medvědí skupiny běžné. Dali do tisku inzeráty a brzy se to rozjelo – já už jsem vlastně přišel k hotové věci. Hned mě to chytlo a po nějaké době jsem se stal duší tohoto volného uskupení chlapů, kteří jsou, no, podívej se na mě," usmívá se. Je mi jasné, kdo je medvěd. Je to správný narostlý chlap, huňáč, asi tak čtyřicátník, který má bříško, široká ramena, široký úsměv, vousy a především dobrou náladu.
První, na co se ptám: "Ale co když někdo, třeba jako já, nenarostl do rozměrů a podoby medvěda, ale přesto by byl rád v medvědí společnosti? Má šanci?" "Ať už je tu! Jsme prostě parta chlapů, a pokud nově příchozí má rád legraci a dobrou společnost, určitě mezi nás zapadne," ujišťuje Jéňa. "Od počátku jsme otevřeni všem, tedy medvědům i přátelům medvědů. Scházíme se každou středu od 19 do 22 hodin, tady v restauraci U Brouka Pytlíka." Jsi sám? Přijď se pobavit, najít kamaráda, třeba i přítele. Nebo přítele máš? Vezmi ho s sebou!
"Když se vrátím k počátkům CZ-Medvědů, scházeli se tehdy jenom v hospodě," vzpomíná Jéňa. "Já ale nejsem hospodský typ, rád chodím na výlety a rád je organizuju. V roce 2000 jsem udělal první výšlap a od té doby CZ-Medvědi podnikají výlety. Většinou jednodenní. Jezdíme vlakem, bývá nás zatím deset až dvacet lidí. Kluci říkají, že kdyby se měli v sobotu někam vypravit sami, tak nepůjdou, ale když jim to všechno připravím já a oni vědí, v kolik hodin mají být na nádraží a kam se vyrazí, je to jiné. Takzvaně dělají něco pro své zdraví a nemusejí se o nic starat."
Zastavíte-li se ve středu večer U Brouka Pytlíka, Medvědi vám povědí, kdy a kam se půjde na výlet. Ale jestli nechcete do hospody, nahlédněte do internetových stránek http://cz-medvedi.webpark.cz. I tyto stránky jsou pod patronací Médi Jéni. Obdivuji toho chlapíka čím dál víc. Ve všem je spousta jeho volného času, energie a dělá to zadarmo – klobouk dolů! Na stránkách se dozvíte vše o výletech, středečních večerních posezení a dalších záležitostech, a pozor, nezničitelný Jéňa rozjíždí novinku: sobotní srazy U Brouka Pytlíka. Zatím byly dva a na ten druhý přišlo šedesát lidí! Co s volným časem? Jak vidíte, CZ-Medvědi to vědí!
Tomu se ani nechce věřit, ale je to tak. "Je velká škoda, že jsme jediní," posteskl si Jéňa, "a přitom by bylo fajn, kdyby existovali medvědi v Brně, v Ostravě a tak dál a vzájemně spolupracovali. Určitě i kvůli tomu máme mezi sebou dobrých 25 % mimopražských medvědů a vítáni jsou samozřejmě i další." Pražští CZ-Medvědi se stávají pojmem, a přestože nejsou nijak oficiálně organizováni, mohou zahraničním medvědům směle konkurovat především díky nápadům a přirozenému organizátorství Médi Jéni. Je to taková parta, že na příklad jednomu jejich slovenskému kamarádovi stálo za to, aby si jen tak na otočku zajel z Bratislavy do Prahy dát pivo. Pivo by si mohl klidně dát ve své Bratislavě, ale on si ho vypil S MEDVĚDY. Dochází mi, proč v České republice nejsou další skupiny medvědů. Nejsou zřejmě další Méďové Jéňové!
Asi tak, jak jí vnucují sdělovací prostředky. Ani si radši nevybavujme ty rádoby humorné scénky s trapně šišlajícími vykroucenými manekýny či bombastické reportáže o neduživých slizounech, kteří znásilňují chlapečky na záchodcích. Vždyť gay může být i chlap, k němuž se hodí širočina a tuplák piva! "Já říkám, že spousta lidí by se divila, kolik má kolem sebe gayů," podotýká Jéňa. "Mám známého, který vždycky prohlašoval, že gayové do plynu a tak podobně. Jednou jsem to nevydržel a na rovinu mu o své orientaci řekl. Druhý den jsem se ho ptal, jak na něj ta informace zapůsobila. A on mi v klidu říká: "No když tebe já už dlouho znám, ty jseš normální ..."
Jéňa ze sebe sype další a další historky. Závěr je jediný: CZ-Medvědi "jsou normální" a přispívají k dobrému mínění o gayích. I za to si zasluhují naši pozornost a úctu. Docela mě mrzí, že už musím jít domů sepsat tuto reportáž. Hezky se totiž okolo mě začalo "medvědit". Rozhodně si co nejdřív pořídím pořádné boty na turistiku, namažu nohy francovkou a vyrazím s Medvědy na pěkný výšlap!
Pavel Cais (2004)
Články