Turnov - Hlavatice - Valdštejn - Kopicův statek -
Hrubá Skála - Čertova ruka - Turnov
sobota 16.října 2004
Prší, prší, jen se leje, kam koníčci pojedeme ... no nevím, jak koníčci, ale my jsme vyrazili na podzimní výlet do Českého ráje. A nějak se nám trošku nevydařilo počasí. I když s tím meteorologové vyhrožovali od poloviny týdne, překvapila mne vysoká účast. Z Prahy nás za pošmourného rána odjíždělo čtrnáct, další odvážlivec se přidal ve Všetatech a v Turnově čekali poslední dva. Že neumím počítat? Ale umím, jenže vytrvalé mrholení odradilo dvě slabší nátury od další účasti hned na okraji Turnova, takže výlet nás absolvovalo opravdu jen patnáct. Vystoupali jsme na skalní vyhlídku Hlavatice, ale dalekohled zůstal v batůžku. Bylo vidět s bídou na dva metry, jak říká pan Marvan v jednom filmu: "Vlevo Kilimandžáro, vpravo ... no ať mi někdo řekne, že to není pravda". Ještě že pak už cesta vedla po rovině.
Došli jsme ke zřícenině Valdštejn. No zřícenině ... jak se to vezme ... srovnejte si hrad Trosky a zříceninu Valdštejn ... sami poznáte, že to označení trošku nehraje. Nejprve jsme si prohlédli nově nainstalovaný sál věnovaný posledním zdejším majitelům, Aehrentalům, poté zdejší kostel, kde se za chvilku měla konat svatba a nakonec nás čekal ještě další průvodce, evidentně fanda do historie, který nám povyprávěl o celé historii hradu. Trošku to vyprávění připomínalo bulvár a trošku černou kroniku. Mrholení neustávalo, ale hospůdka v předhradí byla beznadějně plná. Hrdinně jsme tedy vyrazili k dalšímu cíli, Kopicovu statku.
I když ten také stojí za prohlídku, byť jej lze okukovat jen zvenku, turisty sem láká především nedaleká rokle. Zde majitel statku se svým synem na pískovcové bloky vytesal přibližně v rozmezí let 1938 - 1978 reliéfy, představující především výjevy z naší historie. Najdete tu věštící Libuši, Přemysla, Cyrila a Metoděje, Karla IV., ale také prezidenta Masaryka, pochopitelně na koni s typickou čepicí. Jsou tu ale také varhany, Amorek s nezbytným lukem a další.
Než jsme si vše prohlédli, začalo již zcela nepokrytě pršet. Všichni jsme byli i přes různé pláštěnky a nepromokavé bundy už značně navlhlí a přitom to nevypadalo, že by chtělo přestat. Tak nakonec padlo rozhodnutí se nejkratší cestou vrátit do Turnova. Výlet jsme zakončili ve velice příjemné mexické restauraci. Ani nám nevadilo, že je jídlo ostřejší, alespoň jsem trochu pookřáli. Z Turnova jsme odjížděli o vlak dříve a po sedmé hodině jsme byli v Praze. No a nedělní počasí ... bez komentáře. No snad příště, pořád nám sluníčko svítit nemůže. Jen doufám, že žádný hrdinný účastník to promoknutí neodstonal a všichni mi zachovají přízeň.
© 2004 Méďa Jéňa