Ledeč nad Sázavou - Stvořidla - Světlá nad Sázavou
sobota 1.května 2004
I když televizní rosničky vyhrožovali ošklivým počasím, sobota se probudila do slunečného rána. A májové sluníčko má asi nějaký pozitivní vliv, protože se v časnou ranní hodinu na hlavní nádraží sešlo 22 výletníků a dva psi. Drncající "panťák" nás rychle dovezl do Čerčan, kde jsme přestoupili do motoráčku Posázavského Pacifiku. Netrvalo moc dlouho a nakonec jsme v posledním voze změnili 4% na celých 100%. Cesta romantickým údolím řeky je příjemným zážitkem. Stále je na co koukat. Z vlaku je vidět zříceninu zlenického hradu, projíždí přímo kolem zbytků brány Odrance pod Starou Dubou, přes město Sázava s jeho klášterem, pod Českým Šternberkem či kolem Kácova s jeho znovu obnoveným pivovarem. Jen by to chtělo nějaký lepší vlak, protože dvouhodinové drncání "orchestriónem" je jen pro pevné nervy. Ale ve velké partě jsme to přežili nakonec ve zdraví a dorazili do Ledče. Tady se k nám přidala skupinka jedoucí pozdějším rychlíkem jinou stranou a náš počet tak stoupl na rekordních 27 výletníků.
V Ledči část okamžitě začala okupovat zdejší občerstvovací stanice, část pak dala přednost historii a vystoupala k ledečskému zámku. Nakonec jsme se přeci jen vydali přes most na druhý břeh Sázavy a pak proti jejímu proudu. Městečko jsme nechali za zády a zanedlouho nás čekal ostroh, který řeka obtéká velkým obloukem a značka překonává přímou cestou přes kopec. Průvodce uváděl dvě trasy, delší podle řeky a kratší přímo po značce. Nakonec jsme se rozdělili na dvě skupiny a prošli obě cesty. Nedaleko Stvořidel jsme se opět na rozkvetlé louce sešli, dali jsme si tu malou svačinu a pořídili skupinovou fotku. I to líbání pod rozkvetlou třešní jsme zvládli. Tam, kde pro vodáky divoká jízda Stvořidly končí, naše putování romantickým kamenným údolím začínalo. Aby jsme cestu přežili, dali jsme si ve zdejším stánku pivo. Bohužel pípa prý ráno vypověděla službu, tak nám museli stačit klasické lahváče. K těm nám Zdenda upekl jeden ze svých výtečných koláčů, tentokrát s čerstvou rebarborou.
Pak už jsme se vydali podél úzkého skalnatého údolí. Řeka tu za nižšího stavu v klidu proudí mezi nesčetnými balvany. Ty tu podle pověsti upustil čert, který je nesl z nedalekého Žebrákova, aby si s jistým sedlákem vyřídil účty. Kohout v nedalekém mlýně zakokrhal dříve, než čert mohl účty dorovnat. Kameny mu upadly přesně do údolí řeky. Je-li vody více, stává se z řeky jedna velká divoká peřej a pro vodáky pak má jeden z nejvyšších stupňů obtížnosti. Ve Smrčné, odkud vodáci sjíždějí Stvořidla, jsme přešli na druhý břeh a podle trati pokračovali dál do Světlé. Značka cestou ještě na chvíli v místní části Dolní Březinka opustila řeku, aby nás dovedla na skálu s krásným výhledem na město. Ve Světlé jsme se rozdělili do dvou hospod a po obědo-večeři jsme vyrazili, někteří ještě přes cukrárnu, na druhý konec města k nádraží. To jsme ještě netušili, co nás čeká.
Místo vlaku se ozval staniční rozhlas a potěšil nás zprávou, že rychlík do Prahy má pro poruchu lokomotivy 60 minut zpoždění a :"... ohlášené zpoždění se může změnit." Po marném hledání alternativních spojů jsme usoudili, že nám nezbývá nic jiného, než přečkat čas na nádraží. Naštěstí tu byl otevřený stánek a pani prodavačka prohlásila, že tam s námi vydrží, dokud vlak nepřijede. Žertem, tedy doufám, dokonce tvrdila, že má zpoždění domluvené každou sobotu s dráhou, aby měla kšefty. S počtem zkonzumovaných piv nám přestávalo vadit zpoždění vlaku. Po hodině nepřijel sice náš rychlík, ten měl v Praze napsaných už 100 minut, ale přijel následující rychlík. Jen jsme se usadili, přijel hoch s pojízdným minibarem. Velice rychle zjistil, že chození do jiných vozů je ztrátou energie. Žížniví výletníci mu do Prahy stihli vypít veškerý fernet i pivo. Taky podle toho při vystupování z vlaku vypadali. Ale dá se říci, že díky tomu jsme vzali dráhy na milost i přes hodinové zpoždění.
© 2004 Méďa Jéňa