Do jednoho z nejstarších skanzenů na světě
Čelákovice - Přerov nad Labem - Lysá nad Labem
1.června 2001
Bohužel jsem napsání této reportáže trošku odsunul. A skleróza je neúprosná. Takže jen telegraficky.
Je to zvláštní, ale mnozí znají exotická místa po celém světě, koupali se v řadě moří, světové památky mají v malíčku. Ale netuší, jaké zajímavosti se skrývají za humny. jestlipak víte, že kousek od Prahy je skanzen, který byl čtvrtý na evropském kontinentu a dokonce první, když odečteme skandinávské země. Takže nemusíte jezdit až do Rožnova pod Radhoštěm. Stačí sednout v Praze na "panťák" a za necelé 3/4 hodiny můžete z nádraží Čelákovicích nebo Lysé vyrazit na malý kousek cesty polabskou rovinou do Přerova nad Labem.
A tuhle cestu jsem naplánoval pro tentokrát i já. Malá vzdálenost od Prahy umožňovala odjíždět z Prahy později. Navíc i trasa je kraťoučká. A tak jsem celkem oprávněně čekal, že půjdou i ti, kteří se vždy vymlouvají na ranní vstávání a dlouhé trasy. Nešli. Co se dá dělat. My ostatní jsme ale na výlet vyrazili. Od čelákovického nádraží jsme došli k Labi a proti jeho líně tekoucímu proudu. Po 3/4 hodině cesty jsme opustili tok řeky a vstoupili do jednoho z polabských lužních lesů. Za ním už se nám ukázal Přerov nad Labem, vesnička skrývající ve svém srdci skanzen Polabského národopisného muzea.
První skanzen na světě vznikl v roce 1891 ve Stockholmu. Tehdy populární národopisné výstavy pak řadu zemí inspirovali ke vzniku podobných zařízení. Zdejší skanzen, čtvrtý v Evropě, založil po takové pražské národopisné výstavě v roce 1895 majitel brandýského panství, pod které Přerov patřil. Tím majitelem byl příslušník toskánské větve Habsburků, mořeplavec a etnograf Ludvík Salvátor Toskánský. Základním kamenem skanzenu byla chalupa kovářské rodiny Bělíků, stojící naproti zdejšímu zámku. Skanzen dnes obsahuje přes třicet objektů od zděné panské myslivny přes chalupy, chaloupky a hospodářské stavby až po takové drobnosti jako milníky či včelíny. V každém objektu jsou vybavené interiéry. Můžete se tak podívat, jak se dříve žilo. A nejen to. Ve skanzenu se pravidelně konají tematické výstavy, kdy ožívá starými řemesly a zvyky. Zdejší pracovníci tu také udržují Babiččinu zahrádku, venkovskou zahrádku s bylinkami a květinami tak, jak kdysi asi mohla vypadat u každé chalupy. V Přerově je ještě jedna památka, bohužel nepřístupná. Je to zdejší zámek, přestavěný z bývalé vodní tvrze. Bohužel dnešní stavba není kompletní, dvě křídla se zřítila v 18.století, kdy byl zámek opuštěn. Současná dvě křídla se sgrafitovou výzdobou byla upravena k obývání opět až v 19.století.
Po prohlídce skanzenu jsme si dali oběd v místní restauraci a pak už nás čekal výstup na kopec. Ano, i v rovinatém polabském kraji se tu a tam najde nějaká ta hora, tedy spíš krtinec. Ten zdejší nese název Přerovská hůra. Kopec má již z dálky typický tvar tabulové hory a je zbudován druhohorními uloženinami.Představuje zbytek vrchu, který nebyl rozrušen erozí a je svědkem geologické stavby celého okolí před milióny let. Výhled, který je v rovinatém Polabí jistě daleký, nám díky počasí zůstal utajen. A tak jsme se sešli opět do úrovně Labe a po další necelé hodince cesty jsme přešli přes Labe do Lysé a vláčkem odjeli domů.
Výlet je to nenáročný, a když budete chtít svým přátelům při návštěvě Prahy ukázat něco jiného než Karlův most či Karlštejn, jeďte do Přerova nad Labem.
© 2002 Méďa Jéňa