Osov - Jelení palouky - Stožec - Na soudném - Kytín
pondělí 28.března 2005
Jak už to tak bývá, po krásném jarním počasí v týdnu nestálo to o velikonočním víkendu za nic. A Velikonoční pondělí asi po ránu vypadalo nejhůř. Přesto nás z Prahy vyráželo na výlet šestnáct a ještě dva další se přidali cestou. A účast byla dokonce mezinárodní. Přesně podle jízdního řádu jsme odjeli ze Smíchova, tentokrát nás ale, narozdíl od zimního výletu, do Zadní Třebáně vezl moderní "panťák" přezdívaný železničáři Ešus. Mám totiž skříň z hliníkových slitin. V Třebáni jsme přestoupili na již poněkud méně luxusní a více drncající motoráček, který nás přes úvraťovou stanici v Litni přesně na čas dovezl do Osova, tedy o dvě zastávky dále než začínal náš zimní přechod Brd. Od nádraží, tedy spíš nádražíčka, nás čekal kousek cesty po silničce do nedaleké obce Velký Chlumec. Tady jsem potkávali malé koledníky s košíčky, které dnes spíš než vajíčka plní různé sladkosti. Alespoň pak nemusí po Velikonocích držet koledníci vajíčkovou dietu. Když si vzpomenu, jak se u nás po koledě řešívalo, jak spotřebovat všechna vykoledovaná vejce uvařená natvrdo ... Ještě jsem prošli kolonií chat a pak už nás opět pohltily hluboké brdské lesy.
Cesta lesem sice začala prudkým výstupem, ale pak začala naštěstí spíše sledovat vrstevnici. Minuli jsme hájovnu na Jeleních paloukách, odkud už jsme šli po vlastní Hřebenové cestě. Netrvalo dlouho a dorazili jsme k altánku na rozcestí Stožec a stejně jako v zimě jsme tu poobědvali, a to z vlastních zásob. Po odpočinku jsme se vydali na další cestu. Turistická značka tu opouští hřeben a sleduje jej o něco níže, protože na hřebenu je tajný objekt ... Mezitím už se trošku umoudřilo počasí a tu a tam na nás mrklo i sluníčko. Do cíle naší cesty, obce Kytín, jsme dorazili s dostatečným časovým předstihem. Stihli jsme tak ve zdejší hospodě před odjezdem autobusu ještě pivo, někteří i jídlo. Pak už nás během tři čtvrtě hodinky dovezl autobus na zpět na Smíchov. Velká část výpravy nakonec výlet zakončila příjemným posezením U Brouka.
Víc toho o výletě asi napsat nejde. Cestou žádné zajímavosti nejsou, ani se nic zvláštního nestalo. Byla to spíš jen taková příjemná krátká procházka, aby se člověk neválel jen doma.
© 2005 Méďa Jéňa