Bořislav - Bílka - Milešovka - Velemín - Oparno - Malé Žernoseky
sobota 25.června 2005
Tentokrát vás nebudu unavovat tím, kolik kde přistupovalo výletníků a jen shrnu, že vrchol Milešovky dobylo dvacet osm odvážlivců plus tři psi. Cesta rychlíkem z Prahy do Lovosic moc příjemná nebyla, nakonec jsme byli rádi za místo v chodbičce. Ale tu necelou hodinku jsme přežili a motorák do Bořislavi měl oproti očekávání dva vozy, takže další cesta už byla bez problémů. Motoráček vysupěl Opárenským údolím na hřebeny Českého středohoří a my se mohli cestou kochat pohledy do kraje. Na druhé straně jsme bohužel také viděli, co nás dnes čeká a nemine, ostrý vrchol Milešovky s meteorologickou stanicí na špici. A už je tu Bořislav a konec pohodlné cesty motoráčkem. Vystupujeme a já dokumentuji tabulku na nádražní budově s údajem o nadmořské výšce. Ukazuje 307,637 metrů nad mořem. O kousek dál turistický rozcestník udává: Milešovka - 6 km. Sluníčko pálí a tak to asi bude bude krušných šest kilometrů. No, tak hurá do toho. Vyrážíme. Už z Bořislavi zvolna stoupáme a dnes poprvé křížíme vyhlášenou E 55. Teda řeknu vám, bydlet bych tu nechtěl. A s chutí bych sem nastěhoval odpůrce D 8, myslím, že by změnili názor. Ale rušnou silnici necháváme za sebou a stoupáme a stoupáme ...
Na louce nad obcí Bílka se na chvilku schováváme do stínu. Cesta dál vede přes louky a na podél ní je několik vytesaných kamenných bloků, které tu jsou po celém kraji jako galerie pod širým nebem. Míjíme dolní stanici lanovky, která je bohužel jen nákladní. A stoupání pěšiny nabírá na svahu Milešovky na intenzitě. I když jdeme lesem, pot se z nás jen řine a nedostává se dech. Ale nakonec každý svým tempem na vrchol dolezl. Já hned dokumentuji turistický rozcestník s údajem o nadmořské výšce. Udává 837 metrů nad mořem, podle map je to pak přesně 836,6 metrů nad mořem. Šestikilometrová cesta s převýšením 529 metrů nám trvala hodinku a půl. Tak to zase nebyl tak špatný výkon. Někteří vzali útokem občerstvení na vrcholu za účelem doplnění tekutin, ale záhy zjistili, že točené pivo není nic moc. Že by to bylo tím řidším vzduchem. Jako bonus nám Zdeněk zajistil prohlídku meteorologické stanice. Je jen škoda, že výhled zrovna nebyl nejlepší. Podle pana meteorologa tak 20 km, já bych řekl ještě míň. Nad hřebenem Krušných hor se ohlásila blížící se bouřka. Vyrazili jsme tedy na sestup z Milešovky. Jak už to tak bývá, nebyl o mnoho příjemnější než výstup nahoru. Ale nakonec jsme dosáhli úpatí Milešovky a čekal nás už mnohem pohodlnější zbytek výletu. Bouřka se sice někde zapomněla, ale déšť dorazil. A tak jsme rádi podruhé překonali E 55 a vzali útokem motorest ve Velemíně.
Dobrý a levný oběd byl odměnou za náročné zdolání nejvyššího vrcholu Českého středohoří. Déšť neustával, i přesto jsme vyrazili na další cestu. Naštěstí to byl příjemný vlahý letní deštík. Někdo vytáhl deštník či pláštěnku, další klidně mokli a někteří dokonce odhalili své hrudníky. Bohužel jsme je žádnému tirákovi neudali. Prošli jsme Velemínem a začali sestupovat podél Milešovského potoka Opárenským údolím. Déšť zvolna ustal a ve stinném údolí se příjemně překonávali poslední kilometry našeho putování. Někteří si cestu ještě prodloužili (úmyslně) o zacházku ke zbytkům hradu Opárno. Cesta údolím rychle utekla a už tady bylo údolí Labe, Malé Žernoseky a železniční zastávka. Z Milešovky jsme teď překonali výškový rozdíl 694 metrů, naštěstí z kopečka. Chvilka čekání a už tu byl "panťák", který nás bleskově dopravil do Lovosic. Tady nás čekal další bonus v podobě večeře U Kašpara, v hospůdce, která se nám tak osvědčila na konci výletu do Zubrnic. Většina bohužel pohrdla, a tak nás šlo jen osm. A máte čeho litovat. Kašpar opět nezklamal. Na zahrádce grilovali skvělá kuřata plněná zelím. Naprosto mňamózní a za lidovku. Už uvažuji, jaký další výlet by šel ukončit v Lovosicích.
Děkuji Zdeňkovi za přípravu výletu a zajištění exkurze na Milešovce a míst u Kašpara a zase někdy na výletě na viděnou.
© 2005 Méďa Jéňa