Šošůvka - Sloup - Pustý žleb - Macocha - Skalní Mlýn
sobota 11.června 2005
Tak Medard medvědů prostě nepřeje. A to jsme mu nic zlého neudělali. Dopoledne to v sobotu sice vypadalo, že bude pokračovat v nedodržování přísloví o jeho kápi, ale odpoledne si to vše vynahradil a vydatně nás zalil, snad abychom povyrostli. Od neděle už zas nekape, tak fakt nevím ...
Ráno se nás na pražském hlavním nádraží sešlo šestnáct a přesně s úderem půl osmé nás expres Jaroslav Hašek začal přesouvat místy až sto šedesáti kilometrovou rychlostí k Moravě. Krátce po desáté, přesně podle jízdního řádu, nás pak vysadil v Blansku. Tady už čekala moravská sekce. První kontrolní součet ukázal dvacet osm plus pes. Zastoupeny byly nejen Čechy a Morava, ale jako již tradičně i Německo a Polsko. Volný čas do odjezdu někteří vyplnili procházkou po městě, jiní zakotvili před nádražím u stánku s občerstvením. Pár se nás šlo projít k nedaleké bývalé huti Klamovka z roku 1855, kde je dnes výstavní a prodejní expozice umělecké litiny. Pak už byl čas jít na autobusové nádraží. Měli jsme trošku obavy, zda nás autobus pobere, ale bylo to bez problémů. Druhou polovinu cesty jsme spoj měli dokonce sami pro sebe. Autobus nás vysadil v obci Šošůvka.
Odtud nás čekal pohodlný sestup po silničce do obce Sloup. Cestou nás zaujala novostavba šošůvského kostelíka. Ve Sloupu na náměstí mají kostel klasický a nedaleko od něj je už vstupní areál do Sloupsko-Šošůvských jeskyní. Krátké čekání na prohlídku jsme vyplnili skupinovým focením a pleněním zdejšího bufetu. Také jsem udělal konečné zúčtování. Výletu se nás nakonec zúčastnilo třicet jedna plus pes. Snad se mi v jeskyních nikdo neztratí. Vstup do jeskyní hlídá skála Hřebenáč stojící nad propadáním Sloupského potoka. Podle tohoto skalního sloupu dostala obec i své jméno. Prohlídka trvala asi hodinku. V části sloupské, kterou jsme procházeli při prohlídce my, je podle mne nejhezčí Eliščina jeskyně s bohatou krápníkovou výzdobou. Zážitkem, pro někoho možná i nepříjemným, byla také chůze přes můstek nad Stupňovitou propastí. Prohlídka končí v jeskyni Kůlna, ta je zřejmě zborceným pokračováním horních pater jeskyní a dnes ji tvoří osmdesát čtyři metrů dlouhý, osm a půl vysoký a čtyřicet metrů široký tunel, sloužící coby lidské obydlí už od dob pravěkého člověka. Kůlna je světoznámým archeologickým nalezištěm.
Z jeskyní naše cesta vedla Pustým žlebem, vyschlým korytem Sloupského potoka, který tu protéká až k Macoše v krasových prostorách pod zemí. Cestou se skupina trošku rozsypala a navíc nám Medard předvedl, jak vypadá to kapání z kápě. Lilo jako z konve. Někdo to vzal expres až do hospody u hotelu Skalní mlýn, někdo zase čekal na konec lijáku v hotelu Broušek ještě před vstupem do žlebu. Větší část ale hrdinně snášela déšť a vydala se i na horní můstek Machochy. Podle nátury, po svých či pohodlně lanovkou, jsme překonali výškový k chatě Macocha. Horní vyhlídkový můstek zbudovala brněnská sekce Rakouského klubu turistů už v roce 1882. Spodní můstek byl zbudován v roce 1899. Dno propasti bylo pro veřejnost zpřístupněno jako součást prohlídky Punkevních jeskyní v roce 1914. Machocha je hluboká 138 metrů k hladině Spodního jezírka a 190 metrů ke dnu. Vznikla pravděpodobně propadnutím oslabeného stropu mohutného dómu.
Od dolní stanice lanovky a vstupu do Punkevních je to ke Skalnímu mlýnu už jen kousek. Ale protože začal další liják, část nás nakonec ráda využila zdejší ekovláček a nechala se k cíli našeho putování odvézt. U Skalního mlýna se zase celá naše promoklá skupina přepočítala. Jeden člověk chyběl, ale jak se později ukázalo, ten se pozapomněl už na začátku, v hotelu Broušek, a lehce společensky unavený dojel stopem do Blanska včas na zpáteční vlak. Nás odvezl autobus do Blanska, kde většina ještě využila čas do odjezdu vlaku k posezení v celkem příjemné pizzérii u nádraží. Pak už nás vlaky postupně rozvezly domů.
Co říci závěrem? První společný česko-moravský výlet se podle prvních reakcí snad vydařil, jen to počasí ... holt větru dešti neporučí ani medvědi.
© 2005 Méďa Jéňa