skanzen Zubrnice, dále pěšky Zubrnice - Velké Březno
sobota 10.prosince 2005
Nějak to nechápu. Když čekám, že vás na výlet půjde hodně, jde vás pár a naopak. Čekal jsem, že zimní výlet ještě s časným vstáváním nebude nikoho lákat. Byl jsem docela překvapen, když se nás už v Praze na nádraží sešlo čtrnáct. Vlak z Prahy byl docela nabitý, ale sedli jsme si, dokonce celkem pohromadě. Moje snaha ve čtvrtek koupit místenky byla marná. Ze soboty na neděli se měnil jízdní řád ČD a tak už sobotní ranní vlaky byly pro jistotu z rezervačního systému vymazány. Po příjezdu do Ústí se během krátkého rozchodu na ranní kávičku náš počet zvýšil na konečných dvacet čtyři, a to včetně čtyř výletníků z Drážďan. Čekal nás poslední přesun autobusem do Zubrnic. Tušili jsme, jde o jediný spoj do Zubrnic, že bude trošku plný. Chtěli jsme tedy objednat v týdnu vlastní autobus. Byli jsme ale ujištěni, že ČSAD je připraveno odvézt klidně tisíc lidí. Přesto jsme na autobusové nádraží přišli raději dřív. A dobře jsme udělali. Je pravdou, že jel jeden posilový vůz, ale i tak byly oba autobusy našlapány k prasknutí. A dispečer zpovzdálí s úsměvem sledoval, jak se lidi do nich snaží poskládat. No nakonec jsme do Zubrnic dojeli.
Naše první cesta vedla do mlýna kousek od vsi na Lučním potoce. Ten je novým "exponátem" muzea. Nejde o klasický obilní mlýn, ale o mlýn na lisování oleje. Mlýn je zrestaurován a chybějící části "technologie" jsou doplněny replikami podle původních plánů. A co tu bylo vánočního? V sednici jsme se mohli podívat například na výrobu skleněných korálků či malbu na sklo. V síni si pak každý mohl zkusit zjistit svůj osud pouštěním lodiček ze skořápek vlašských ořechů. Cestou zpět do vsi se část výpravy, která tu s námi nebyla na jaře, zašla podívat do expozice Zubrnické muzeální železnice na místním nádražíčku zrušené lokálky z Března do Úštěku. Ve vsi jsme nakoukli do zdejšího vesnického krámku a staročeské hospody. Podívali jsme se do školy, kde nás potěšila výstavka školních obrazů, které mnozí z nás pamatují. Na folklórní vystoupení do kostela se už skoro nikdo nevešel, a tak jsem si zašli na statek, který je hlavním objektem skanzenu. Tady se venku ve stáncích dalo zakoupit něco vánočního zboží. Světnice uvnitř byla provoněná vánočním cukrovím, které se zde na ukázku peklo. Také tu byly k mání, ostatně jako v celém skanzenu, vánoční perníčky a ozdoby z vizovického pečiva.
Ale to už nás čekal oběd v hospůdce "Hospůdce", kterou pro nás v týdnu zajistil Zdeněk. Po obědě jsme vyrazili na cestu zpět do údolí Labe, tentokrát pěšky. Původní plán cesty přes Bukovou horu jsme na doporučení místních opustili. Cesta nahoru prý vzhledem k počasí není schůdná. Vydali jsme se tedy zase na místní nádražíčko s tím, že do Března dojdeme po trati, tedy stejně, jako jsme šli na jaře z Března do Zubrnic. Nevím, zda to by šťastný nápad. Trať vede severním svahem údolí Lučního potoka a tak vlhké pražce byly i odpoledne namrzlé. Pražce jsou tu dál od sebe a po trati se chodí dobře, ale tentokrát se jinak pohodlná cesta změnila v klopýtání po štěrku proložené více méně elegantním udržováním rovnováhy při uklouznutí po pražci. Docela jsem byl rád, když se nad Malým Březnem dalo z trati sejít a raději jsme do Velkého Března došli po silnici. No, někdy se může stát, že není vše ideální ... V Březně jsme si počkali na autobus, který nás dovezl do Ústí, kde jsme ještě chvilku poseděli a pak se rozjeli do svých domovů.
Co říci závěrem? Jako již tradičně mne vánoční výlet moc nenadchl, snad se někdy povede tak, aby z něj opravdu dýchala sváteční zimní atmosféra. Tento výlet byl 52. v pořadí a posledním výletem roku 2005, 6.výletní sezóny českých medvědů. Přeji vám krásné prožití Vánoc, veselého Silvestra a šťastný vstup do roku 2006.
© 2005 Méďa Jéňa