Mnichovo Hradiště - Valečov - Drábské světničky - Studený průchod - Na Krásné vyhlídce - Mužský - Březina nad Jizerou
sobota 21.května 2005
Tak se nás za prosluněného rána ve Vršovicích sešlo jen šest. Je pravdou, že se cestou přidali další a v Mnichově Hradišti nás vystupovalo z vlaku čtrnáct, ale vzhledem k některým posledním výletům byla účast přeci jen slabší. A to nás čekalo jen patnáct kilometrů pohodlné procházky Českým rájem. Na cílovém nádraží nás už nikdo další nečekal, tak jsme vyrazili na cestu. Začátek nebyl nijak zajímavý, placatá pole, která navíc přetíná liberecká dálnice. Pak už jsme ale minuli celkem pohledný rybníček, kde se kluci od lysek (že by lysáci) prali o partnerku, a začali stoupat širokým lučinatým údolím, kde v trávě kvetla řada kytiček pozdního jara a začínajícího léta. Na konci údolí jsme došli do Zásadky, odkud je to již jen kousek na zříceninu zdejšího hradu, na Valečov. V obci jsme museli několikrát uskočit před stařičkým mopedem, za kterým zůstala vždycky jen žížnivá čára. Skoro jsme si říkali, že je to pořád jeden a ten samý jezdící do kolečka. Jak jsme se ale měli během dne přesvědčit, nebyl to jediný exemplář.
Na hradě nás naštěstí žádný moped neohrožoval. Zato hrozilo usnutí. Abychom nečekali na průvodce, vzali jsme si jen tištěné povídání. K tomu vám ale při vstupu do hradu pustí kazetu s úvodním povídáním. Kdo ho namluvil, ten by byl ideálním uspavačem ... . Po prohlídce hradu, kde vám přinesou víc zážitků výhledy do okolí než zbytky kamenných zdí, jsme si dali svačinu. Netušili jsme, že to bude také jeden ze zážitků tohoto výletu. Michal, ač nevypadá určitě jako největší hladovec, nás rozesmál svojí "svačinkou". Zdálo se mu večer, že chleba, který si koupil, patří mezi ty "polystyrény", které do rána splasknou. A tak jen celý chleba podélně rozřízl a naplnil. Jenže on to byl poctivý bochník "Šumavy", který rozhodně do rána nesplaskl, a tak Michal budil se svým "malým" sendvičem zaslouženou pozornost všech turistů v podhradí.
Přes místní část Skalka jsme pokračovali po dalších rozkvetlých loukách, kde už se ozýval i dost hlučný koncert cvrčků a kobylek. Dál cesta vedla pro změnu lesnatým údolím pod skalní blok zvaný Klamorna, kde možná stával další skalní hrádek. Proč možná? V historických pramenech totiž není věrohodně podchycen. Když jsme vysupěli nahoru (to víte, medvěd není lehkonohý kamzík), na skále jsme si chvilku odpočali a pořídili první skupinové fotky. Po okraji skalních bloků jsme došli k Drábským světničkám. Zdejší skalní hrad je narozdíl od předešlého v historických pramenech spolehlivě doložen. Dnes už z něj mnoho nezbylo, právě jen ty "světničky" vytesané v jednotlivých pískovcových komínech. A tak je zase asi největším přínosem návštěvy rozhled do kraje. Pokud na Drábské někdy půjdete, buďte opatrní. Schůdky a lávky pro turisty už značně nahlodal zub času a nikdo je neudržuje.
Od Drábských světniček vedla naše cesta ke Studenému průchodu. I když se dá skála obejít, turistická značka tu vede úzkou puklinou ve skalním bloku. Ta je přes sto metrů dlouhá a v nejužším místě jen necelý metr široká. A i když bylo teplo, v téhle soutěsce je fakt chladno, a to i v nejparnějším létě. Odtud už nás čekal poslední kousek cesty k výletní restauraci Na Krásné vyhlídce. Vidíte ji na hraně skalního bloku, když jedete po liberecké dálnici, a je z ní skutečně opět hezký pohled na Pojizeří, Ještěd a Jizerské hory. Bohužel oběd nám tu trošku nevyšel. Dá se sem dojet autem a tak tu byla hlava na hlavě. A taky další historické mopedy. Dali jsme si tedy jen u okénka pivo a párek, a protože byla ještě spousta času, vyrazili jsme po krátkém odpočinku na původně neplánované místo, na Mužského. Pozor, ne mužský ale Mužský. Je to nedaleká čedičová špička převyšující o značný kus náhorní plošinu, po které vedl tento náš výlet. A protože je vrchol holý, je odtud skutečně nádherný kruhový výhled na celý Český ráj, Pojizeří, Bezděz, České Středohoří, Ralsko, Ještěd a Ještědský hřeben, Lužické a Jizerské hory, okolí Turnova, Kozákov, ... Dokonce jsme ještě viděli na hřebenech Jizerek zbytky letošního sněhu.
Na vrcholu jsme se znovu zvěčnili a přes druhou pivní zastávku Na Krásné vyhlídce jsme sestoupili pod skály do Olšiny. Tady jsme taky konečně přišli na to, proč tu byl zvýšený výskyt historických mopedů. Moped klub tu měl totiž setkání a závody. A přiznejme si, že bylo na co koukat, ať už na vyleštěné historické stroje nebo některé jejich řidiče. Ještě jsme podešli dálnici a kolem nechutně žlutého a "vonícího" řepkového pole jsme došli na zastávku v Březině nad Jizerou, odkud jsme se vrátili vlakem domů. (Mimochodem, průvodčí v motoráku by taky stál za hřích).
© 2005 Méďa Jéňa