klub Střelec
sobota 25.března 2006
Pár slov úvodem: Jedno přísloví říká "pro dobrotu na žebrotu". Tak nějak jsem si připadal já, když jsem se rozhodl 7.výroční sraz uspořádat trošku jinak, tedy spíš hlavně někde jinde, než srazy předchozí. Sami dobře víte, že nebylo zrovna příjemné muset se od Brouka vždy v deset přesouvat jinam. A tak padlo rozhodnutí tentokrát sraz uspořádat v klubu U Střelce, kde, jak už mnozí z nás měli možnost otestovat při jiných akcích, se dá "pařit" až do rána. Najednou jsem ale stál před dilematem. Brouk má v sobotu zavřeno, otevíral kvůli nám, a tak jakýkoliv kšeft byl kšeft navíc. Tohle ale neplatí u Střelce. Tam zrovna páteční a sobotní večery jsou pro kšeft nejdůležitější. Jak by pak vypadalo, kdybych zadal celý klub a pak nás tam večer cumlalo pivo třeba jen deset? Blbě, hodně blbě. A pánové, upřímně si sáhněte do svědomí. Kolik z vás by bylo schopno slíbit, že přijdou, a pak v sobotu vstát levou nohou a nejít nikam? Většina! Za ty medvědí léta vás mám v tomhle přečtené. A tak, i když majitel klubu po mne nic takového nechtěl, padlo rozhodnutí vytisknout vstupenky a jejich prodejem si vás trošku k účasti pojistit. I navržená výše příspěvku 150 korun byla zcela v mojí režii. Však jste mi to také někteří dali patřičně sežrat. Měl jsem skutečně pocit, že jsem se rozhodl vás okrást a za vaše peníze jet v létě na Kanáry ... nebo že by Seyschely.
Jeden kamarád, aby mne potěšil, mi poslal následující text:
1.prosince
VŠEM ZAMĚSTNANCŮM
Firemní vánoční večírek
S radostí Vás mohu informovat o tom, že vánoční firemní večírek se uskuteční 23.prosince v Grilu u Luigiho. Prodávat se bude vaječný likér, malá kapela zahraje vánoční koledy. Jistě vás nepřekvapí, že se objeví náš pan ředitel v převleku Santa Clause a rozsvítí vánoční stromek. Poté si zaměstnanci mohou vyměnit dárky, jejichž hodnota by neměla přesáhnout hodnotu 10 dolarů
Veselé Vánoce Vám i celé vaší rodině přeje Patty Lewis, ředitelka personálního oddělení.
2.prosince
VŠEM ZAMĚSTNANCŮM
Včerejší informace neměla žádným způsobem diskriminovat naše židovské zaměstnance. Uvědomujeme si, že datum svátku chanuka se často shoduje s oslavami křesťanských Vánoc, letos bohužel ne. Proto budeme od nynějška raději mluvit o Svátečním večírku. Platí to i pro ty zaměstnance, kteří ve stejném čase slaví svátek kwanzaa. Z tohoto důvodu také nebude na oslavě žádný vánoční stromek a nebudou se zpívat koledy.
Šťastné svátky Vám i celé Vaší rodině přeje Patty Lewis, ředitelka personálního oddělení.
3.prosince
VŠEM ZAMĚSTNANCŮM
K anonymnímu vzkazu, který jsem obdržela od člena odvykací skupiny: pokud se týče anonymní žádosti o nealkoholický stůl, mohu to samozřejmě zařídit, ale uvědomte si, že pokud dáme na stůl cedulku "anonymní odvykači", těžko už potom budete anonymní. Rovněž výměna dárků se ruší, protože odborové sdružení má pocit, že 10 dolarů je příliš vysoká částka.
Patty Lewis, ředitelka personálního oddělení.
7.prosince
VŠEM ZAMĚSTNANCŮM
Zařídila jsem, že členové Anonymních přejídačů budou mít stůl co nejdále od rautových stolů a těhotné ženy budou sedět co nejblíž záchodů. Gayové mohou sedět spolu, lesbičky nemusí sedět u jednoho stolu s gayi. Na stole gayů samozřejmě bude květinová dekorace. Spokojeni?
Patty Lewis, personální oddělení.
9.prosince
VŠEM ZAMĚSTNANCŮM
Lidičky - tím, že pan ředitel bude převlečen za Santa Clause nebylo míněno nic nekalého. Chápu, že anagram slova "SANTA" zní "SATAN", to ale nemá žádnou souvislost s mužem v červeném oblečku.
Patty Lewis, anální oddělení.
10.prosince
VŠEM ZAMĚSTNANCŮM
Vegetariáni - s vámi si také poradím! Ten večírek bude v Grilu u Luigiho, ať se vám to líbí, nebo ne. Prostě budete sedět co nejdále od "vražedného grilu", jak mu říkáte, a budete mít k dispozici pouze salátový bar včetně hydroponických rajčat. Ale víte, že rajčata mají cit? Když je krájíte, ječí na vás. Zrovna teď je slyším...Jasně! Přeji vám shnilé svátky! Opijte se a chcípněte, slyšíte?
Pekelná čubka.
14.prosince
VŠEM ZAMĚSTNANCŮM
Popřejme Patty Lewis zotavení z její nemoci zaviněné stresem. Ráda jí předám vaše blahopřání do léčebny. Mezitím se vedení firmy rozhodlo zrušit firemní Sváteční večírek a dát všem zaměstnancům na den 23.prosince placené volno.
Terri Bishop, zastupující personální ředitelka.
Zasmáli jste se? Já moc ne. Ono totiž taky existuje přísloví o tom, jak "100x nic umořilo vola" ... a co teprve medvěd, na toho stačí možná i menší kalibr. A víte co mne mrzí nejvíc, že nejvíc keců, a to ještě za mými zády, měli kolem 150 korun lidi, kteří toho pro medvědy udělali dost tak akorát hubou. Takže pánové, utržené peníze se vrazily do občerstvení, které bylo pro účastníky u Střelce k dispozici. Tímto děkuji všem, kteří mi pomohli s přípravou srazu, distribucí vstupenek na "odloučených pracovištích" v Ústí nad Labem a Olomouci a hlavně těm, kteří mne podpořili psychicky. Také děkuji všem těm, kteří se srazu v hojném počtu zúčastnili a vytvořili perfektní atmosféru, která u Střelce byla.
A jak tedy nakonec bylo? Co na tohle říct? Myslím si, že by stačilo jedno slovo ... skvěle. Ale pojďme trošku do detailů. V pondělí před srazem jsem byl u Střelce pilovat poslední detaily. Když jsem majiteli řekl předpokládaný počet účastníků, trošku se mu podlomily kolena. Přiznejme si, že i já jsem po tom tak nějak nijakém začátku distribuce lístků byl posléze zaskočen obrovským zájmem. Podle finanční částky se domluvil rozsah občerstvení a s Kocourem jsme ještě vymýšleli, jak vám večer zpestřit. Poslední verzí měla být jakási miniolympiáda mezi Prahou, Ústím a Olomoucí, kde by tyto tři regiony vysílali do jednotlivých disciplín své zástupce, na konci by se sečetly získané body a vítězný region by obdržel cenu. A co vás mělo čekat za disciplíny? Například lov dvacetikoruny v míse plné šlehačky, hod kroužkem na cíl (dildo), v rámci návratu do dětství skládání papírového parníčku (kdo si teď vzpomene, jak se skládá?), překonání speciální překážkové dráhy s pinpongovým míčkem na lžící a další. Nakonec jsme ale konstatovali, že při takovém množství účastníků je takovéhle blbnutí nerealizovatelné. A tak miniolympiáda snad příště, až bude sraz v Sazka Aréně ...
Ve čtvrtek a v pátek se probouzeli poslední opozdilci, a tak bylo jasné, že překonáme hranici jednoho sta účastníků. Věděl jsem, že když je neodmítnu, asi si ne všichni pohodlně sednou. Jenže vzpomeňte si, že když se na minulých srazech rozproudila zábava, stejně celá řada z vás neseděla na zadku, ale pilně korzovala. Rozhodl jsem se tedy vyhovět všem zájemcům. Když jsem v sobotu přišel čtvrt hodiny před začátkem srazu ke Střelci, ukázal mi Zdeněk, majitel, připravený proviant. Prohlašuji čestně, že jste rozhodně za svoje peníze nebyli ošizeni. Chladné schodiště domu, kde o víkendu naštěstí nikdo není, bylo zakryto neskutečnou hromadou obložených mís, které se pak průběžně během celého večera objevovaly na stolech. Ještě jsme stihli nad "předsednický" stůl vyvěsit medvědí vlajku a úderem páté začali přicházet první účastníci. Tempo plnění klubu bylo přímo závratné. Zejména olomoucká sekce, poslouchajíc vzorně příkazy svého šéfa, přišla brzo a téměř najednou. Zanedlouho už byl problém najít volnou židli a v sudech s pivem se dělal vír.
Jak už to tak bývá zvykem, zpočátku bylo hlavní zábavou povídání u jednotlivých stolů. Ale sami nejlépe víte, že řada z nás se zná už dávno osobně a s velkou většinou ostatních se známe alespoň virtuálně díky medvědím serverům. A tak netrvalo dlouho, a začalo fungovat korzování, abychom si mohli promluvit i s přáteli, které na živo vidíme většinou právě jen při medvědích srazech. Mezitím přibyli další účastníci a pohybovat se z jednoho konce klubu na druhý se neobešlo bez tření. To už začínali svítit očička všem, kteří zažili medvědí akce v zahraničí a stále si stěžovali, že u nás to není ono. Protože takhle to má prý na správném medvědím srazu vypadat. A ani nevadilo, že u nás by se asi část účastníků nevešla ani do jedné z podkategorií kategorie medvěd. Plný klub jsme zvládali s úsměvem nejen my, ale i obsluhující personál, i když probojovávat se davem s tácem půllitrů není snadný úkol. Nevím, zda to bylo počtem osob nebo tím třením, ale i když mi přišel vždy Střelec jako jeden z nejlépe větraných podniků v Praze, začala povážlivě stoupat vnitřní teplota. Oblíbeným místem pro vycházky se tak stal chodník v Žitné ulici, kam jsme se chodili větrat. A to je právě výhoda Střelce: díky hustému provozu v Žitné se tak nějaký hluk z klubu nebo před klubem ztratí.
Petr, dvorní "dýdžej" klubu Střelec, opět nezklamal výběrem písniček, a tak se brzy objevily první snahy o tanec. Ale přiznejme si, že v davu se skutečně tančit nedá. A dav byl o to hustější, že se opět potvrdilo, že když se zábava rozproudí, vůbec by nevadila hospoda bez stolů a židlí. Stejně totiž pak většinou postáváme v hloučcích, abychom měli snadnější možnost obejít všechny přátele a známé. Před půlnocí přišla odlivová vlna. Jak to myslím? No najednou se tak čtvrtina lidí, zejména mimopražských, zvedla a odkráčela do Alkáče, snad ve vidině nějakých nočních dobrodružství. Doufejme, že nebyli zklamáni. Ale mělo to pozitivní důsledek. Střelec se trošku uvolnil a došlo na "trsání". Petr nasadil osvědčené hudební "fláky" a za chvíli se dům otřásal v základech. Je jen škoda, že pokus o strhnutí davu na tance "nahoře bez" se nějak neujal. Já sám jsem odcházel po druhé hodině a i když počet účastníků citelně poklesl, rozhodně to nevypadalo, že zábava hned tak skončí.
Co říci závěrem? Chtěl bych na tomto místě poděkovat celému osazenstvu klubu Střelec za to, že nám vyšlo vstříc a umožnilo uskutečnění srazu. Hlavně jim ovšem také děkuji, myslím si že i za vás, za skvělé zvládnutí přípravy na sraz a obsluhy během srazu. Od vás se ke mně ohlasy dostávají zatím nepřímo (co taky se samozvaným předsedou, že?), ale jsou veskrze kladné. Snad se vám všem sraz líbil a pokud mne z vás neraní mrtvice, tak na některém výletě nebo podzimním srazu se těším na viděnou.
Honza / Méďa Jéňa
© 2006 Méďa Jéňa