Další brdské putování, tentokrát na vrchol Plešivce
Radouš - Smaragdové jezírko - Plešivec - Lochovice
14.září 2002
Sešli jsme se na smíchovském nádraží a mírně zpožděný vlak nás údolím Berounky, které ještě dlouho ponese stopy srpnových ničivých povodní, odvezl do Zadní Třebáně. Tady jsme zvládli bleskový přesun do motoráčku, který se s námi přes úvraťovou*) stanici Liteň vydal k úpatí hřebene Brd. Naše cesta vlakem končila v zastávce Radouš nedaleko Neumětel, kam z Vyšehradu kdysi uháněl Šemík.
*) Pro neželezničáře: z úvraťové stanice vlaky do obou směrů odjíždějí z téže strany stanice. Tedy lokomotiva musí po příjezdu vlaku do takové stanice objet na druhý konec vlaku, aby mohl pokračovat v další jízdě, tj. provést úvrať. Nebo musí vlak mít hnací vozidlo na obou koncích.
Od zastávky již byl vidět vrchol Plešivce (654 m.n.m.). Jak už jsem psal v pozvánce na výlet, i když není nejvyšším vrcholem Brd, v této oblasti je jeho vrchol výraznou dominantou. Vláček už odjel, a tak nezbylo, než skutečně vyrazit po svých. Silničku k nedaleké Lhotce lemuje mimo jiné několik jabloní, a tak jsme otestovali kvalitu jablíček. Špatně nám nebylo, takže asi obsah těžkých kovů nepřevyšoval obvyklý stav. I když jsem od začátku varoval, že cestou mnoho občerstvovacích stanic nebude, bylo ve Lhotce hospod hned několik. Někteří vyhlášení hladovci, či spíše závisláci na kávě, se těšili, jak hned na začátku bude občerstvovací zastávka. Ale smůla, všechny byly před obědem zavřené. A tak museli pokračovat dál bez dopinku.
Kousek za Lhotkou už jsme zapadli do brdských lesů. Září je čas houbařů, a tak ani nám to nedalo, a někteří náruživci začali propátrávat blízké okolí cesty. A nebyli tak úplně neúspěšní. Tvrdit, že by jsme domů nesli nůše hub, to by byla houbařská "latina", ale na pořádnou bramboračku to bylo. A tak nám při hledání hub rychle utekla cesta ke slibovanému Smaragdovému jezírku. Mně bylo pořád divné, že většina rozcestníků už nehovoří o jezírku Smaragdovém, ale Plešiveckém. Proč tomu tak je se ukázalo, když jsme k jezírku přišli. Pramen vody, který zatopil bývalý lom, zřejmě zeslábl, takže hladina klesá. Okolní stromy naopak povyrostly, takže z nich do vody každý podzim spadne velké množství listů. A tak se voda zakalila a hladina dávno ztratila smaragdovou barvu. Jezírko má teď vzhled lesního rybníčku. Škoda. Ale i tak nám břeh jezírka posloužil jako místo na krátký odpočinek a svačinu.
Další naše cesta vedla po úpatí Plešivce ke zdejšímu viklanu. Nečekejte ale žádného kamenného obra. Přiznám se, že v první chvíli jsme kámen minuli, i když jsme z cesty odbočili a šli nějakých deset metrů od něj. Na první pohled nás totiž v lese upoutalo něco jiného. Těsně u viklanu je kamenné pole, na kterém desítky turistů navštěvující zdejší lesy vytvořili nádhernou galerii kamenných skládaček. Až při návratu na cestu jsem o viklan, skrytý ve stínu mohutných smrků, téměř zakopli. Ještě kousek jsem pak šli po vrstevnici, a pak už nás čekala obrátka téměř čelem vzad a stoupání na vrchol Plešivce. Z hradiště, které zde v dávnověku bylo, toho tady moc nenajdete. Ale jako turistický cíl je vrchol i tak zajímavý. Zatímco naše předchozí cesta po východních svazích kopce vedla po mírném zalesněném úbočí, západní svahy spadají už od vrcholu do údolí Litavky četnými skalními útvary a kamennými poli.
Z vrcholu je díky lesům výhled především na severozápad, do oblasti nedalekých Hořovic a na křivoklátské lesy v okolí Točníku. Nám sice na výlet počasí přálo, ale výhledy do dálky byly zamlžené. A tak jsme využili vrcholu místo rozhledů do kraje raději k další přestávce a přísunu kalorií vyčerpaných výstupem nahoru. Po odpočinku nás čekal ještě kousek cesty po skalnatém hřebeni a pak už začala cestička zvolna klesat do údolí. Cestou jsme ještě koukali po houbách a tak cesta na okraj lesů rychle uběhla. Nechali jsme hřeben Plešivce za zády a po polní cestě za nedlouho došli do Lochovic. V hospodě jsme si dali jedno rychlé pivo a vyrazili na nádraží na druhém konci městečka. Pak už nás jen čekal návrat do Prahy.
I když jsme za celý den ani jednou nepotkali zdejšího dobrého ducha brdských lesů Fabiána, počasí nám přálo a výlet se vydařil. Přijďte na další výlet.
© 2002 Méďa Jéňa