První medvědí cyklistický výlet polabskou rovinou
Čelákovice - Lysá nad Labem - Nymburk -
- Poděbrady - Libice nad Cidlinou
13.dubna 2002
Tak medvědi, co se děje? To žádný z Vás nemá doma dvoukolého šlapacího miláčka. Jízdní kolo bylo zkonstruováno k tomu, aby se na něm jezdilo, a ne aby jste ho trápili doma ve sklepě. Když jsme se občas na houfování bavili o dalších plánech na výlety, zazněl i zájem o vyjížďky na kolech. Já jsem stále naplánování cyklistického výletu odkládal, až mne nakonec předběhli kamarádi David a Pepa. Na sobotu 13.dubna připravili opravdu nenáročný výlet kolem Labe. Je pravdou, televizní rosničky neoplývaly chválou na víkendové počasí. Ale i tak pro nás bylo zklamáním, že jsme se na startu v Čelákovicích sešli čtyři. Sečteno a podtrženo, JSTE LENOŠI!
A jak jsme se na výletě nakonec měli. Počasí bylo na cestování na kole ideální. Žádné velké horko, žádný déšť ani nepříjemný protivítr. Projeli jsme Čelákovicemi k Labi a po lávce vedoucí přes korunu zdejšího jezu na druhý břeh řeky. Pod jezem jsme mohli vidět zvláštní činnost. Jak by se vám líbilo být "dálkovým ovladatelem"? Jak jinak nazvat profesi pána, který seděl pohodlně v Avii na břehu, o volant opřenou malou škatulku s páčkami se kterými důležitě hýbal. A co že to ovládal? Nedaleko se pod jezem v plavební dráze pohyboval komín z něhož bručel naftový motor, a když se komín přiblížil ke břehu, mohli jsme vidět samohybný podvodní buldozer, čistící naplaveniny písku.
Pak už jsme projížděli chatovou osadou a jedním z mnoha lužních lesů, které nás doprovázely celou cestu (i osady, i lužní lesy). Lužní lesy jsou teď na jaře asi nejhezčí. Po nevzhledném podrostu, který později tvoří keře a kopřivy, zatím není ani vidu. Zato zde kvete spousta jarních kytiček, bílé i žluté sasanky, bělavé dymnivky či fialový popenec. Kousek dál už lužní les vystřídal les borový, který si libuje na zdejších písčitých půdách. V místě, kde z frekventované železniční trati z Prahy do Lysé odbočuje vlečka do vodárenského komplexu v Káraném stojí na okraji lesa pozůstatek bývalé "poustevny", Svatý Václav. Kaplička s reliéfem znázorňujícím zavraždění knížete Václava v nedaleké Staré Boleslavi a dvě sochy andělů Života a Smrti z dílny Matyáše Brauna jsou zbytkem z rozsáhlého komplexu zbudovaného hrabětem F.A.Šporkem. Většina sochařské výzdoby však byla již počátkem 18.stol. přenesena do zahrad zámku v Lysé.
Na zarostlé vlečce jsme zkoušeli jízdu s kolem po koleji. Že by jsme, třeba pokud by nás postrčil rychlík, byli v Lysé rychleji. Po získání několika boulí a modřin jsme konstatovali, že jízda po pěšině podél trati bude přeci jen bezpečnější. Po okraji lesa jsme tedy sledovali železniční trať až do Lysé. Do města ani k zámku jsme nejeli. Jen na nádraží došlo k doplnění zásob tekutých pohonných látek. A čím jiným, než Poděbradkou. Z Lysé jsme se vrátili na břeh Labe, podjeli nový silniční most přes řeku. Pak došlo k malému selhání navigačního důstojníka, které skončilo exkurzí na divokou skládku (lidi, my jsme prasata, to snad ani není pravda) a malým (naštěstí, jinak by jsme navigátora utloukli) kouskem cesty, o které se ani při nejlepší vůli nedalo tvrdit, že by byla pro cyklisty. Tedy pokud pomineme adrenalinové cvoky, pro které by to pochopitelně byla ještě stále slabota. Projeli jsme kempem u Ostré, kde víkendová obydlí tvoří krom klasických obytných přívěsů i několik na břeh vytažených lodí a železniční vůz.
A to už je tu další rozkvetlý lužní les, Mydlovarský, nazvaný podle hradu, který kdysi stával v jeho středu. Kousek za lesem jsou nedaleko od sebe dva z labských jezů. A tak je polní cesta, po níž jedeme poznamenaná přesuny podvodního pásového buldozeru, který jsme viděli při práci v Čelákovicích. Máme tedy v následující vesnici pocit, že její název Kostomlátky je naprosto příhodný. Opravdu máme, hlavně některé partie, řádně naklepané. Tak akorát obalit a usmažit k nedělnímu obědu. Ještě před Nymburkem ale vystřídala "kostitřasnou polňačku " pohodlná cyklistická asfaltka, která nás bude doprovázet až na konec naší cesty. Nymburk nás vítá, jak jinak než hradbou paneláků. Na chvilku opouštíme opět břeh Labe. Naše první cesta vede v budově zdejšího krematoria. Sice jsme to maskovali tím, že jde o významnou architektonickou památku z roku 1924, ale znáte to. Do Pelhřimova daleko a člověk přeci jen rád ví, do čeho jde. Uličkou vedoucí podle zbytků vodního příkopu tvořícího opevnění historického jádra města jsme zajeli do centra. Protože už začaly docházet pohonné látky, v jedné ze zdejších "občerstvoven " si dáváme oběd. Vracíme se zase na břeh Labe a po pohodlné cyklostezce pokračujeme dále proti proudu Labe k Poděbradům.
Kousek za Nymburkem míjíme moderní vodojem. Čím je zvláštní? Je plný minerálky. Ano, právě tady proudí z vrtů Poděbradka. Jen nevíme, kde se pěstují ty skvělé bezbarvé citróny, maliny, pomeranče a další příchutě. Na okolních polích jsme nic takového nenašli. Nebo to bylo tím, že to ovoce je opravdu tak dokonale bezbarvé? Kdo ví, hlavně že je vše přírodní. A teď už jen Velké Zboží, Malé Zboží a jsme v lázeňském městě Poděbrady. Potřebujeme poděbradskou lázeňskou péči nebo nymburské krematorium? Pod ocasem, ne tím pražským václavským, ale zdejším jiříkovským konstatujeme, že to napraví něco sladkého. Zaparkovali jsme své jednostopé miláčky a navštívili jednu z místních cukráren. Kávička s kopcem šlehačky a sladké lívanečky stačili k tomu, aby jsme zapomněli na choroby. Poslední neduhy si ještě doléčíme zdejší minerálkou a plni energie vyrážíme na poslední část cesty.
Polabská kolonáda nás vede podél Labe k výletní restauraci na soutoku Labe a Cidliny. Za labským zákrutem ční do výšky pilot, na kterém je upoután zdejší závěsný dálniční most, moderní bratříček starých řetězových mostů. My ale odbočujeme podél Cidliny.
Pozor, pokud si sem někdy vyrazíte na výlet, nedejte na cyklomapy. Podle nich vede přes ústí Libice jakýsi most a lze tedy pokračovat dál po břehu Labe. Ve skutečnosti musíte využít buď nedalekého dálničního přivaděče nebo místních komunikací přes Libice.
Za silničním podjezdem odbočujeme od řeky, míjíme areál bývalého hradiště rodu Slavníkovců a s vyplazeným jazykem vjíždíme do Libic nad Cidlinou, aby jsme stihli vlak. Trošku jsme původně plánovanou trasu zkrátili, ale stejně díky různým zajížďkám jsme ujeli přes 50 km. Dalo by se dojet bez problémů až do Velkého Oseka či Kolína a vracet se pozdějším vlakem. I síla by ještě byla. Ale chtěli jsme se večer stavit u Rudolfa. A tak jsme si trošku přichvátli a jeli vlakem v půl šesté.
Výlet vyšel, jen je škoda, že nebyl větší zájem. I večer u Rudolfa se s medvědy rozhodně neroztrhl pytel.
Medvědi a příznivci, polepšete se. Těšíme se na vaši hojnou účast na dalších výletech, ať už pěšky nebo na kolech .
David & Pepa & Honza & Aleš
© 2002 Méďa Jéňa