OPĚT SE POVEDLO! Když jsem na začátku letošního roku plánoval první sobotní sraz, kterým jsem chtěl trošku navázat na tradici původních pravidelných sobot v Arcu, měl jsem obavy, jak to celé dopadne. Nejvíc jsem se bál, abych nakonec neseděl u Brouka sám. Kdo ale v sobotu 8.února přišel ví, že se setkání velmi vydařilo. Přišla padesátka spřízněných duší a vytvořila v hospůdce U Brouka velmi příjemnou atmosféru. Našli se nespokojenci, kteří by sraz udělali lépe a radostněji. Jen jsem se nedozvěděl, proč tedy sami nějaký neudělají. Ale většině se sraz líbil, a tak jsme si řekli, že si jej určitě někdy zopakujeme.A stalo se. 2.výroční medvědí sraz se uskutečnil v sobotu 4.října 2003. Ze slabé účasti jsem už strach neměl a domlouval jsem vše s vědomím, že určitě alespoň někdo přijde
V první řadě bych chtěl poděkovat opět majitelům Edovi a Pavlovi, že nám poskytli prostor v hospůdce a skvěle se zhostili nakrmení a napojení celé medvědí tlupy. Edův gulášek byl tradičně skvělý, Pavel stíhal roznášet pivo jako křen pro všechny žíznivé krky a dokonce Broučci zajistili, že jsme nemuseli v obvyklou policejní hodinu vyklidit pole, ale mohli jsme se veselit dále. Ríša tentokrát sice nepřivezl z hor dršťkovou, ale potěšil něčím jiným. Podle mého návrhu upravil a nechal vyrobit nášivky s logem našeho "skoro klubu" CZ-Medvědi. I jemu tedy patří dík za zásluhy.
Všem zúčastněným medvědům a medvědím příznivců pochopitelně děkuji za účast. Oproti dřívějšku už i naše tradiční středy mají, i když ne zcela pravidelně, velkou účast. Přesto jsem si nedělal iluze a čekal nejvýše účast na úrovni únorového srazu. O to víc mne překvapilo, že v jednu chvíli nás bylo více než šedesát. Krátící se podzimní dny a pošmourné počasí jsou zřejmě ideálním časem na příjemné chvilky v útulné putyce. Je pravdou, že v době "oficiálního" zahájení ve tři hodiny to nijak slavně nevypadalo. Tím se nechci dotknou prvních vlaštovek ... tedy medvídků. Myslím tím, že slavně nevypadal počet, o nich bych si něco takového nedovolil říct. Po opatrném začátku ale medvídci i nemedvídci přibývali a přibývali. Kolem páté nás už bylo přes třicet, a jak už jsme uvedl, sešlo se nás nakonec přes šedesát, pražských, mimopražských a dokonce i cizinců. Mrzí mne, že účast na srazu nevyšla partnerským medvědům bratislavským, kteří se na náš sraz velmi těšili.
Je pravdou, že díky takovému množství už si pak nebylo skoro kam sednout. Ale nikomu to nevadilo, všichni začali korzovat, což bylo jen ku prospěchu vzájemných hovorů. Člověk mohl bez problémů obejít všechny své přátele a s každým slůvko prohodit, aniž by se přitom musela provádět u stolů obvyklá akce "škatulata, hejbejte se". Trošku mne mrzelo, že se našli dva kluci, kteří jen od vchodu nahlédli a s konstatováním, že je hrozně plno, zase odešli. Já si myslím, že dobrých lidí by se ještě vešlo dost a dost. Po minulém srazu jsem zaslechl názory, že ve světě jsou srazy takové a makové. Buďme tedy i my světoví. Co jsem viděl fotky z takových srazů, nikde to není o tom, že by lidi seděli na židlích. Všude se spíš postává a tak ... vždyť je to skutečně pro vzájemnou komunikaci lepší. Dřepět na zadku můžu doma.
Čas rychle utíkal při rozhovorech starých i nových přátel. Já jsem se opět vnucoval s fotografiemi z našich letošních medvědích výletů. Vlasta nám zpestřil večer fotografickou soutěží o nejhezčí medvědí bříško. Někteří rezolutně odmítli nechat si bříško vyfotit, ale velká část, více či méně dobrovolně, před objektivem své bříško odhalila. Odborná porota možná někdy fotografie vyhodnotí a vítěz bude po zásluze odměněn. V jednom lehce zšeřelém místě se pak tak nějak sám od sebe vytvořil kožeňácký klub. Jo jo, celá řada medvídků k té druhé, vesměs černé, kůži inklinuje a některým to móóóóc sluší. A jiným zase uniformy ... bylo na co koukat.
Před půlnocí už začal stav medvědů na českých tocích klesat. Někteří zamířili do svých pelíšků. Jiným se zase zdála noc ještě mladá, a tak vyrazili do dalších podniků. Pokud vím, mezi cíli převažoval, stejně jako v únoru, opět Alcatraz. I když má své mouchy, je pro naší věkovou a váhovou kategorii a pro dokončení některých důvěrnějších hovorů ze současných pražských klubů asi nejpřijatelnější. Já jsem opouštěl Brouka mezi posledními v půl jedné.
První ohlasy už svědčí o tom, že se vám setkání líbilo. A jak jsem s obavami přistupoval ke srazu únorovému, tak teď už doufám, že se nám podaří vytvořit z těchto srazů tradici. Zachovejte tedy přízeň nám i hospůdce U Brouka a těším se na setkání s vámi, ať už při pravidelných středečních srazech, na výletech, na Silvestru nebo na příštím výročním srazu.
© 2003 Méďa Jéňa