Advent na Křivoklátě
Roztoky u Křivoklátu - Paraplíčko - Amalín - Brdatka - Na Pískách - hrad Křivoklát - Křivoklát
sobota 8. prosince 2007
Páteční počasí příliš k výletu nelákalo, viděl jsem tedy tento výlet na jeden z těch se slabší účastí. K mému překvapení se nás po ránu na smíchovském nádraží sešlo dvanáct a po plánovaných přírůstcích cestou nás prosluněný Křivoklát uvítal ve svých zdech šestnáct. Tedy ze standardu nijak nevybočující počet. Cesta rychlíkem do Berouna rychle uběhla a po přestupu na motorák jsme vyrazili dál proti proudu Berounky do nitra křivoklátských hvozdů. Naší cílovou stanicí byly Roztoky u Křivoklátu, městečko na soutoku Berounky a Rakovnického potoka. V údolí se držel mlžný opar, ale modrá obloha svědčila o tom, že zanedlouho si s ním sluníčko poradí a čeká nás krásný slunečný den. Přešli jsme na druhý břeh Berounky a z mostu jsme již viděli první postupový bod, altánek "Paraplíčko". Ještě podejít trať, přejít potok a už nás čekal výstup k altánku. Po krátké přestávce jsme vyrazili pohodlnou cestou po vrstevnici na údolím potoka snad k nejznámější vyhlídce na Křivoklát u památníku Karla Egona Fürstenberga. Pohled na hrad plně osvětlený sluníčkem s azurově modrou oblohou v pozadí vypadal jako naprostý pohlednicový kýč.
Po krátké přestávce, kdy jsme zvládli pár hltů tekutých ohříváčků a tradiční skupinové foto, jsme pokračovali dál k hlavnímu křivoklátskému parkovišti v místní části Amalín. Mohli jsme jít sice rovnou na hrad, ale bylo by škoda nevyužít krásného počasí přeci jen k delší procházce. A tak jsme se podle plánu vydali po naučné stezce Brdatka. Její návštěva je mnohem zajímavější na jaře, kdy se zdejší bučiny probouzejí k životu, ale i zimní procházka má své kouzlo. Cestou k rozcestí Na Pískách stojí altán s krásným výhledem na Berounku. Tady jsme si dali malou svačinku a další tekuté ohříváčky. Pohodlnou cestou jsme pak došli až k rozcestí, kde se naše putování stočilo po lesních cestách zpět ke Křivoklátu. A i když se cestou skupina roztrhla a část výpravy si neplánovaně zkrátila cestu po silnici, u bran hradu jsme se sešli zase v plném počtu.
Po zaplacení mýtného jsme byli vpuštěni bez boje na nádvoří hradu. Musím uznat, že správa hradu i město už mnoho let tvrdě vybírají, kdo se mnoha zdejších akcí zúčastní. A tak byste tu marně hledali křišťál, bábušky či beranice, tolik typické pro centrum Prahy nebo Karlštejn. Zato tu najdete řezbáře, keramiky, košíkáře, brašnáře a další skutečně tradiční řemesla. A nejen to, prodejci mají většinou i stylové oblečení. A tak kus tureckého medu vám usekne "turek" ve vyšívaném plášti a s fezem na hlavě, bramborovou placku nebo trdelník vám upeče pekařka jak vystřižená z obrázků Josefa Lady, dřevěný kolotoč na ruční (!) pohon obsluhuje "pravej žižkovskej Pepík". No prostě křivoklátské akce stojí za návštěvu.
Aby si každý mohl najít to svoje, zavelel jsem k rozchodu. A co zaujalo mne? Nejprve mi padlo oko na nápis "Hradní medoládovna". Křivoklátsko je vůbec vyhlášeným producentem včelího medu a dalších produktů z něj. Ale pojem "medoláda" jsem donedávna neznal. Až na vánočních trzích na pražském náměstí Míru jsem objevil skleničky s tímto záhadným nápisem. A musím medoládu doporučit. Jde o včelí med doplněný příchutěmi: mleté lískové oříšky, kombinace mletých vlašských ořechů a švestkových povidel, strouhaný čerstvý zázvor a další. Na mlsání moc dobré a určitě i zdravé. No a když už jsem u toho medu, tak jsem se pochopitelně zahřál i kalíškem teplé křivoklátské medoviny.
Do dětství mne vrátil stánek prodávající docela promyšlený keramický talířek na tření česneku. Jako doprovodný program totiž dělali na malých kamínkách hezky na tálu topinky, které pak potřeli česnekem a sádlem ... mňam. No a neodolal jsem ani šunce krájené hezky z kýty. Ale nemyslete, nechodil jsem jen po stáncích s jídlem. Prohlížel jsme si i další stánky. Je pravdou, že často předmětem zájmu byl víc prodejce, než jeho zboží. A jak jsme se pak shodli, nebyl jsem zdaleka jediný. Zajímavý byl čert, putující spolu s Mikulášem a andělem po nádvoří. Na jednu stranu ho potkat někde o půlnoci, tak zahodím peněženku a uteču, na druhou stranu ... . Však jsem se mu snažil do pytle vnutit, ale nechtěl. Kdo prý by se se mnou tahal. Na pódiu hrála skupina "Péro za kloboukem" známé koledy v netradičním pojetí, často těsně na hranici přístupnosti pro mládež. Několikrát jsem obešel celé nádvoří a podíval se i do dalších přístupných prostor. Nakonec jsme si dali s Pupíkem na cestu další medovinku a byl pomalu čas vyzvednout si u brány zbytek kolektivu a vyrazit na zastávku.
Pupík měl tendence jít "na jedno", ale křivoklátská hospoda byla zcela přeplněná. Na zastávce nás strašil narůstající dav cestujících, ale když přijel náš motoráček, ukázalo se, že čekají na parní vlak, který jel asi dvacet minut po nás. A tak cesta do Berouna proběhla v klidu. Už na Křivoklátě jsme se domluvili, že je škoda povedený výlet končit zbytečně brzy, a naplánovali jsme stylově návštěvu rodinného pivovaru "Berounský medvěd". Bohužel se v něm konala uzavřená akce. Medvědí pivo se tak nekonalo. Nakonec jsme si zašli do již ověřené restaurace "U Madly", která opět nezklamala. Po výborné večeři a nějakém tom pivku jsme po sedmé večer vyrazili rozhrkaným "panťákem" ku Praze.
© 2007 Méďa Jéňa