Na úpatí Železných hor
Třemošnice - Lovětínská rokle - Krkanka - Lichnice - Třemošnice
sobota 10. listopadu 2007
Tak tohle měl být podzimní výlet. Nějak se to nepovedlo. Počasí sice nemělo být nic moc, také tomu odpovídala slabá účast, ale netušili jsme, co si pro nás svatý Petr připravil. V Praze drobně pršelo, u Kolína už začínal na kopečcích slabý sněhový poprašek a když nás, deset odvážných, motoráček vysadil na konečné v Třemošnici, byla už regulérní zima. A sníh nakonec vydržel padat celý den. Od nádraží jsme vyrazili městečkem a začali po zasněžené pěšině stoupat k okraji lesa. Díky zasněženým stromům a polámaným větvím jsme málem prvně kufrovali. Nakonec jsme správný směr našli. Pod zasněženými stromy jsme došli k rozcestí na dolním konci Lovětínské rokle. Tou jsme měli původně vystoupat k lichnickému hradu.
Na začátku rokle to vypadalo bez problémů. Ale po pár desítkách metrů se ukázalo, že tudy cesta nevede. Asi tu řádil nějaký Kyril 2. Mohutné duby se válely napříč údolím jako kdyby nějaký obr vysypal z krabičky svoje mamutí zápalky. Sice nás část zkusila hrdinně kmeny přelézat a další část se pokusila o náhradní trasu po druhém břehu potoka. Jenže první část za chvíli vypadala, jako když má problémy s udržením moči a druhá si málem nabrala do bot. Byl tedy čas na operativní změnu. Vydali jsme se nejprve po úpatí Železných hor do Žlebských Chvalovic. A sníh pořád padal a padal. Část výpravy nás tam opustila a vyrazila po původně plánované trase do Ronova. Naše šestičlenná skupina polárních dobyvatelů pak vyrazila proti směru původně plánované trasy. Čekal nás výstup k nejvyššímu bodu našeho putování, na vrch Krkanka (566,8 m. n. m.). Na hřebeni bylo už přes deset centimetrů sněhu a stále padal další.
Po malé přestávce na horký čaj jsme vyrazili po pohodlné hřebenové cestě lesem k vesničce Rudov a dál po silničkách do Podhradí. Vytrvalci si udělali odbočku na Dívčí skok a na hrad Lichnici. Já se dobrovolně přiznávám, že jsem vždy počkal na silnici. Z Podhradí nás čekal už jen sestup lesem zpět do Třemošnice. Místy už bylo téměř dvacet centimetrů sněhu. Naštěstí jsme ve městě našli hospodu, kde jsme se zahřáli grogem a punčem a dali si oběd. Cestou na nádraží byl už sníh ve městě rozbředlý, ale mám z ověřeného zdroje informace, že na hřebenech Železných hor napadlo za sobotu a neděli půl metru. Stále ještě promočené nás odvezl vytopený motoráček do Čáslavi. Přípojný rychlík měl sice z Vysočiny zpoždění, ale snesitelné. A tak jsme po šesté večer už doma začínali sušit promočené věci.
Sice se může zdát, že nám počasí nepřálo, ale takový zimní výlet má také něco do sebe a bylo to docela příjemné
© 2007 Méďa Jéňa