Po žíznivé stezce
Kamenný Přívoz - Pikovice - Davle
neděle 27. května 2007
Pachatelé se vracejí na místo činu. Značnou část téhle trasy jsme absolvovali v červenci 2001 jako třetí medvědí výlet. Dokonce tentokrát květnové počasí bylo více letní, než to tehdejší červencové. Vlakem jsme dojeli do Kamenného Přívozu a vydali se po značce dolů k řece a přes most na druhou stranu Sázavy. Světe zboř se ... nabídl jsme v dobrém rozmaru návštěvu zdejší vodácké hospůdky ... a byl jsem odmítnut, že je brzo. Že by mi výletníci ochořeli nějakou neznámou nemocí? ... No nic, tak jdeme dál. Výstup k Hostěradicům, a ... a jak dál? Značka zmizela a protože jsme tu někteří byli už poněkolikáté, dobře jsme věděli, že bychom měli začít zase sestupovat k řece. No tak jsme to střelili od oka a zamalované značky, které jsme cestou potkávali, nám dali za pravdu, že tudy se dřív chodilo a máme pamatováka. Naštěstí jsme se nemuseli vracet, ale až u jezu, od kterého je výhled na rokli Kocour a úctyhodný Žampašský viadukt, jsme narazili na značku. Takže až tu půjdete, zapomeňte na mapy a paměť. Od bývalého domova důchodců pokračujte dál po silnici do Hostěradic, neodbočujte na konci chatové osady, kde se dřív odbočovalo, ale jděte dál ke vsi a až tam někde hledejte odbočku červené značky vpravo.
Na jedné z vyhlídek stezky jsme si udělali polední pauzu. Na další cestě jsme narazili na čarodějnici, která tu byla už při minulém výletě. Tehdy okupovala vrchol totemu. Ale doba jde vpřed. Pevně zabudovaný totem vyměnila za létající koště super de luxe. A vše nasvědčovalo tomu, že pohonnou látkou je fernet. Výlet měl být, zvlášť kvůli teplu, klídek pohodička. Nějak tak jsem plánoval, že bychom se mohli i chvíli cachtat v řece. Jenže ... čelo skupiny se trhlo a s vidinou piva ve stánku na okraji Pikovic hnali jak žízniví velbloudi. Za odměnu měl stánek pro nemoc zavřeno. Takže skutečně žíznivá stezka. Ještěže alespoň cukrárna fungovala. A tak pivo nahradila kávička, zákusky a zmrzlina. I to cachtání v Sázavě jsem chtěl realizovat, ale moc nadšenců jsme nezískal. Takže hurá přes lávku a po druhém břehu Sázavy směrem k Davli. Až tam přišla záchrana v podobě nově otevřeného stánku u nádraží kde, světe div se, měli nejen točené světlé i černé pivo, moji milovanou kofolu, ale také teplá i studená jídla. Můžeme vřele doporučit. A tak jsme tu nad pár pivy výlet příjemně zakončili.
© 2007 Méďa Jéňa