Polabské tůně
Čelákovice - Sv.Václav - Hrbáčkovy tůně - Byšičky - Lysá nad Labem
neděle 30. prosince 2007
Že by stravovací hříšky o Vánocích ... nebo slibné počasí, krátká trasa, pozdní odjezd ... no něco v tom být muselo ... na výletě nás bylo pětadvacet ... a to i někteří, co s námi už hóóódně dlouho na výlet nešli. Za dvacet minutek nás "ešus" odvezl z Vysočan do Čelákovic. Prošli jsme městem k Labi a po lávce vedoucí nad jezem a zdymadlem jsme přešli na druhý břeh. Mraky pomalu mizely a začalo se ukazovat sluníčko, které nás pak provázelo celý den. Prošli jsme zahrádkářskou kolonií a kusem lesa, který tvoří přírodní rezervaci lužního lesa "Lipovka". Dorazili jsme ke zrušené vlečce do vodárny v Káraném a za chvilku ke svatému Václavovi. Sochy, někdy popisované jako "Život" a "Smrt", jindy zase "Smrt blažená" a "Smrt žalostná", jsou spolu s výklenkovou kaplí pozůstatkem barokní eremitáže zbudované v roce 1696 na rozhraní brandýského a lyského panství hrabětem Fr. A. Šporkem. Autorem je Matyáš Braun nebo někdo z jeho dílny.
Okolo projíždějící osobní vlak od Prahy zběsile houkal, neznalí si mohli myslet, že se fíra zbláznil. My jsme věděli, že nás tak zdraví kamarád, který měl ten den službu. U svatého Václava jsme zorganizovali obligátní skupinové foto a došlo i na malou svačinu. Další cesta vedla po trase naučné stezky. Zastavení "Niva Labe" ... no řeknu vám, dost nuda ... placka, sem tam remízek a zase placka. Další zastavení dalo jméno celé stezce. Hrbáčkovy tůně jsou pozůstatky slepých ramen kdysi volně meandrujícího Labe. Jejich návštěva je zajímavá v každém ročním období. Na jaře lužní lesy plné jarních kytek, v létě na tůních hnízdící vodní ptáci, na podzim mlžný opar nad hladinou vody a nás zase teď v zimě čekala zamrzlá hladina a romantické stíny od nízko putujícího sluníčka.
Najít pokračování cesty byl někdy problém, naučná stezka není na rozhodujících místech příliš dobře vyznačená. Ale nakonec jsme k dalšímu zastavení dorazili. Tím je vesnička Byšičky. Je další stopou hraběte Šporka. Po třicetileté válce opuštěnou obec obnovil v roce 1717 na půdorysu tzv. okrouhlice po vzoru slovanských osad. Kolem návsi, jejíž střed tvoří čtyři mohutné lípy a pseudogotická kaplička sv. Václava, postavil Špork do kruhu osm domů. Každý usedlík dostal do užívání dům, zahradu, část polí, luk i lesa. Za to museli dva a o žních tři dny chodit usedlíci robotovat na panské.
Na další cestě se nám už podařilo zabloudit. Naštěstí to tu nejde nijak daleko ... zastaví vás buď Labe nebo železnice nebo silnice. Přišli jsme o jedno zastavení stezky, písečný přesyp, ukázkově zachovanou dunu z období poslední doby ledové. Nakonec jsme cestu našli a další zastavení, slepý labský meandr Řehačka, nám už neuniklo. Řehačka je částečně přírodním slepým ramenem Labe a částečně pozůstatkem těžby štěrkopísku. Na chvilku jsme se tu zastavili a některým to nedalo a vyzkoušeli pevnost ledu. Chudák Sára se snažila aportovat hozené klacky, ale i když má čtyři nohy, nějak nezvládala cílové brždění a klacek vždy tak o tři metry minula. Trio PPL předvedlo něco baletních kreací s uchvacujícím finále "Vozembouch". Led nepraskl a tak jsme mohli vyrazit po silničce zpět k železniční trati. Těsně před přejezdem jsme minuli trošku zdevastovaný statek. Dvůr Karlov je další stopou hraběte Šporka ... byl zbudován jako špitál pro 40 nemocných a starých poddaných z lyského panství.
Za přejezdem už jsme naučnou stezku opustili a vydali se podél silnice přímo k Lysé. Zámek je veřejnosti nepřístupný, ale v sezóně lze navštívit alespoň zámecké zahrady. My jsme tentokrát mohli tak akorát nakouknout přes zeď. Prošli jsme kolem kostela, kde stojí několik soch nesoucích také stopy Braunovi školy a vyrazili hledat hospodu, kam by se nás tolik bez problému vešlo. A světe div se, hned v první se to podařilo. Podmínkou sice bylo, že nebudeme kouřit, ale to většině nevadilo. Tak jsme si v klidu mohli dát oběd, podle chuti groček či nějaké to pivko a nakonec v klídku už za tmy vyrazit na nádraží, odkud nás dopravil pohodlný "ešus" za chvilku zpět do Prahy. A i když jen malý zlomek výpravy, přeci jen jsme nakonec výlet ještě zakončili u Střelce.
Popis naučné stezky, jejíž část jsme procházeli, najdete na stránkách města Čelákovice.
Tímto, v pořadí 72. výletem, skončila osmá sezóna medvědích výletů. A já se na vás těším na shledání v sezóně deváté.
Váš Méďa Jéňa
© 2007 Méďa Jéňa